Francouzský umělec Abraham Poincheval, který se nechal před týdnem „zazdít“ do obřího, dvanáctitunového kamene v jedné pařížské galerii, dnes přesně ve stanovenou hodinu vystoupil ze svého kamenného „sarkofágu“, přímo před zástup fotoreportérů a kameramanů.

„Beru to jako cestu do nitra, abych zjistil, o čem tenhle svět je,“ řekl agentuře AFP před týdnem čtyřiačtyřicetiletý performer krátce před tím, než se v pařížské moderní galerii Palais de Tokyo nechal zavřít do kusu vápence rozděleného na dvě poloviny, do jehož vnitřku byla vyhloubena díra pouze mírně přesahující jeho tělesné rozměry.

„Jádro kamene bylo uzpůsobeno pro mou siluetu, je mírně větší, abych se mohl trošku hýbat. Jsou tu po stranách malé prohlubeniny na vodu, jídlo, hlavně polévky, a také na toaletní potřeby,“ vysvětlil, než se obě poloviny kamene spojily a cesta do „hlubin kamene“ začala.

Umělce uvnitř kamene snímala infračervená kamera, která obraz přenášela na monitor, aby umožnila veřejnosti sledovat „svérázné zkamenění“ či „krystalizaci“ v přímém přenosu.

„Uvnitř cestuji, aniž bych se pohnul, asi jako astronaut, tak trochu jako na voru. Necítím se nijak stísněný,“ řekl AFP v pátek.

Umělec mohl komunikovat s vnějším světem a doléhal k němu vzdálený šum návštěvníků, kteří se o víkendu dostavili v nezvykle hojném počtu. Lidé s umělcem mluvili, četli mu básně, dokonce se svěřovali se svými nočními můrami. Jeden mladík přišel s kytarou, aby mu zahrál.

„Nejtěžší bylo zorganizovat si spánek. Nikdy jsem moc nevěděl, zda spím, anebo ne, a to bylo velice zvláštní. Měl jsem určité povědomí o běhu času díky otvíracím hodinám, protože jsem slyšel rozdílné zvuky, ale nedokázal jsem rozlišit, zda je noc, anebo den,“ líčil Poincheval.

Sbirka

Podobně bizarní projekty nejsou tomuto Francouzovi cizí. Dokázal například strávit dva týdny v břiše vycpaného medvěda, přeplout řeku v obří zašpuntované lahvi nebo strávil týden na plošině, zavěšené ve dvacetimetrové výši na nádraží.

Ve fyzicky i duševně náročných aktivitách nehodlá polevit. Po týdnu samoty si naplánoval od 29. března ve stejné pařížské galerii „první práci s živými objekty“, tuctem slepičích vajec, z nichž chce pomoci na svět kuřatům. Sedět na nich prý bude po 26 dnů 24 hodin denně vyjma půlhodinové přestávky; jeho strava má v té době být bohatá na zázvor, který rozšiřuje cévy, což zvyšuje tělesnou teplotu a šanci na vylíhnutí kuřat. Ta, která se skutečně dostanou na svět, budou poté žít s umělcovými rodiči.