Senátní volby se poprvé v historii odehrávají v době, kdy vládne koalice závislá na hlasech komunistů. To se projevuje v rostoucím vlivu byrokracie, oklešťováním svobody a relativizací totalitní minulosti. Voliči této vládě vystaví účet a senát může být její účinnou protiváhou.

Senátní volby vyšlou řadu významných signálů, přestože jsou odlišné svým charakterem i volební účastí. Nemají sice bezprostřední vliv na konstituci vlády, odpovědné poslanecké sněmovně, ale její zřetelný neúspěch může ovlivnit mocenské poměry více, než se zdá.

Babiš chtěl senát zrušit

I proto je dnes Andrej Babiš tak nervózní, vložil do kampaně minimálně 130 milionů korun a nikoli náhodou horoval za zrušení senátu. Pro něj je jen nepříjemnou překážkou vládnutí, další „žvanírna“, nezapadající do konceptu řízení státu jako firmy. Horní komora je koncipována jako ústavní pojistka a v současných poměrech stoupá na významu.

Premiér si dobře uvědomuje, že případný neúspěch koalice ANO, ČSSD a KSČM v senátu poté, co už v prvním kole zcela propadl další potenciální spojenec Okamura, může posílit odstředivé tendence uvnitř koaličních stran. Nebylo by to v polistopadové historii poprvé ani naposledy.

Menšinová vláda sice získala důvěru 108 poslanců, ale přesto je tato konstrukce křehká a potenciálně do budoucna nestabilní. Ohrožují ji zejména opoziční frakce uvnitř ČSSD i KSČM, které se už hlasitě ozvaly po debaklu obou stran v komunálních volbách. I když jsou senátní a obecní volby odlišné váhové kategorie, naznačují trendy voličské přízně s nezanedbatelnými vedlejšími efekty.

Nejasné dopady na vládu

Už dnes se objevují hlasy po rozštěpení ČSSD na dva subjekty a znovu se schyluje ke střetu mezi stoupenci a odpůrci vládního angažmá. Silná neostalinistická skupina vyzývá k rezignaci předsedu komunistů Vojtěcha Filipa, jemuž je vyčítána vypočítavá příchylnost k „vykořisťovateli pracujících“, která prý KSČM pohřbívá a činí z ní stranu „děveček a čeledínů“.

V senátu posílí opozice, jde jen o to nakolik, což znemožňuje přijetí kontroverzních ústavních změn. Jako velmi rizikové se jeví zejména neúměrné posilování tzv. přímé demokracie, zneužitelné populisty a oslabující tradiční zastupitelskou demokracii.

Senát současně může poslanecké sněmovně vracet a měnit zákony, které musí přehlasovat většina 101 hlasu. Není přitom jisté, zda se to bude dařit ve všech případech, zvláště pokud se poměry uvnitř koalice vyhrotí.

Signální výsledek ANO

Nejsledovanější bude výsledek hnutí ANO, zda se mu podaří prolomit zakletí druhého kola, kdy se mu dosud nedařilo mobilizovat dostatečný počet voličů. Za to ovšem může i prvoplánová strategie Andreje Babiše, vymezujícího se vůči všem tradičním stranám i senátu jako takovému.

To je ovšem spíš z nouze ctnost vzhledem k dosavadní neúspěšnosti jeho kandidátů. Obecně přitom platí, že po zrušení senátu nejvíce volají ti, kteří v něm opakovaně neuspějí podle svých představ, tedy do této doby kromě hnutí ANO i okamurovci a komunisté.

Senátní klub ANO má dnes šest členů a početně posílí, protože neobhajuje křeslo v žádném senátním obvodu. Může ho rozšířit o dalších deset potenciálních nominantů, postupujících do druhého kola. V devíti případech ovšem ze druhého místa, takže konečný zisk bude nižší, a s přihlédnutím k dosavadním zkušenostem možná zhruba poloviční. Klub ANO nadále nebude hrát v senátu zásadnější roli.

Jak moc oslabí ČSSD?

Už nyní je jisté, že nejvíce bude tratit vládní ČSSD, která obhajuje 13 senátních křesel. Po propadáku v komunálních volbách, kdy ztratila polovinu zastupitelských mandátů, ji čeká další porážka, protože do druhého kola jí voliči vyslali jen pět kandidátů. Tutovkou je přitom jen celostátně známý senátor Petr Vícha v Karviné.

V konečném důsledku sociální demokracie ztratí pozici nejsilnějšího senátního klubu a vysoce pravděpodobně i předsedu senátu. V předtuše hrozící tsunami se nelze divit sociálnědemokratickým senátorům, že byli největšími odpůrci vstupu do Babišovy vlády. Dostávají za pravdu.

Debakl KSČM a SPD

Mezi pozitiva prvního kola senátních voleb patří debakl stran z okrajů politického spektra. Říjnové volby naznačují pokles zájmu o radikálně populistické hnutí Tomia Okamury a další ústup komunistů, kteří do druhého kola protlačili jedinou kandidátku Miladu Halíkovou v Karviné. Proti Víchovi je však prakticky bez šancí.

Nakolik uspěje opozice?

Nadějně zatím vypadá situace pro zástupce opozičních stran a hnutí od středu doprava. Nejvíce postupujících má ODS s jedenácti kandidáty, z toho v devíti případech z prvního místa. V několika dalších obvodech došlo k dohodě demokratických subjektů na společném kandidátovi s vysokou šancí na úspěch. Řadit sem lze i zástupce KDU-ČSL, STAN, TOP 09 a některé nezávislé kandidáty, což v úhrnu signalizuje posílení opozice vůči Babišově vládě.

Druhé kolo je však sázkou do loterie. V minulosti došlo k mnoha překvapením a pohořelo i nemálo favoritů. Začíná se znovu a k volebním urnám tradičně přijde zhruba polovina voličů z prvního kola, což nijak neubírá na legitimitě výsledku. Záleží tedy doslova na každém hlasu, jak silný signál vyšlou volby Babišově vládě a její opozici.

 

 

 

Revue Forum Banner
Jiří Sezemský
Jiří Sezemský
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora