Uplynulá sobota by se dala označit za zlomový den pro Británii. Navenek se přitom nic zvláštního nestalo, ale změna nastala pod povrchem.

Podle odhadu založeném na demografických datech totiž sobota 19. ledna znamenala důležitý okamžik. Jen díky tomu, že staří voliči opouštějí tento svět a mladí lidé získávají volební právo, dopadlo by dnes referendum o brexitu nejspíš jasně proti odchodu Británie z Evropské unie. Přitom by nebylo nutno přesvědčit o výhodách Unie ani jednoho odpůrce.

Den sem, měsíc tam, toto datum je jen symbolické. Podstatné je, že odhad je založen na modelu, který počítá s tím, že mladší voliči jsou více prounijně naladěni než ti starší. Tady se ukazuje jedna ze zásadních slabin referend, které se týkají otázek s dopadem na mnoho let. Hlas mrtvých má pořád svou váhu, zatímco živí, kteří už dospěli do věku volebního práva, se nemohou vyslovit. U voleb, které se konají často a pravidelně, tento „přesun moci do záhrobí“ nehraje takovou roli.

To všechno ale nebrání naším hlasatelům „čekzitu“ pokračovat ve svém fanouškovském tažení a inspirovat se fantasmagorií brexitového boje za suverenitu. Také se často odvolávají na vůli lidu, jako to teď dělá premiérka Mayová. Že to nakonec znamená, že „hlasují“ i mrtví a někteří živí je přehlasovat nesmí, je jen taková drobnost.