Transplantace ledviny dnes patří k nejrozšířenějším a také nejúspěšnějším operacím svého druhu, náhradní orgán v průměru funguje u příjemce více než deset let. Ve světě se první úspěšné pokusy objevily v polovině 50. let a ani českoslovenští chirurgové nezůstali pozadu. Operaci poprvé zvládli v roce 1961, pacientka ale po dvou týdnech zemřela. První úspěšnou transplantaci ledviny provedli tuzemští lékaři před 50 lety, 21. března 1966.

Systematický program transplantací tohoto orgánu zahájil pražský Ústav klinické a experimentální chirurgie, jeden z předchůdců dnešního Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Tým krčských lékařů pod vedením duchovního otce české transplantologie profesora Prokopa Málka se v roce 1966 zapsal do historie tuzemské transplantace. Operace čtyřiadvacetiletého Karla Pavlíka, kterou provedl profesor Jaroslav Hejnal, byla tehdy senzací.

Pacient, jemuž ledvinu darovala vlastní matka, žil s tímto orgánem tři roky. Zemřel v srpnu 1969 na krvácení do mozku, pět měsíců po selhání ledviny. Vůbec první pacientkou, která se v tehdejším Československu dočkala náhrady nefunkční ledviny, byla 23. listopadu 1961 šestnáctiletá dívka z Košic. Pacientka, kterou operovali lékaři Fakultní nemocnice v Hradci Králové, trpěla polycystózou, tedy dědičným onemocněním. Dívka ovšem již po 16 dnech podlehla infekci.

Transplantace ledvin se posléze rozšířila i na další pracoviště v ČR a během čtvrtstoletí po březnu 1966 získalo nový orgán téměř 5000 pacientů. V posledních letech se pak počet těchto operaci pohybuje mezi 300 a 400 ročně. Jen zlomek ledvin (zhruba desetina) přitom pochází od žijících dárců, ačkoli orgán v takovém případě vydrží fungovat v těle nemocného v průměru 20 let, zatímco ledvina od mrtvého dárce obvykle přestává fungovat po osmi až 12 letech.

Existují ale i některé rekordní případy, kdy pacientovi sloužil náhradní orgán více než 30 let. Ale i v případě, že nová ledvina vypoví službu dříve, znamená transplantace tohoto orgánu pro nemocného prakticky vždy velké ulehčení. Kromě zlepšení kvality i výrazně prodlužuje jeho život. Další cestou je pak totiž jedině dialýza, na kterou musí pacienti pravidelně docházet a to výrazně omezuje jejich existenci. Funkci ledvin navíc dialýza nahrazuje jen neúplně.

V listopadu 2012 lékaři IKEM provedli první řetězovou transplantaci ledvin od živých dárců v ČR. Podařilo se jim spárovat šest dárců a šest příjemců. Taková operace umožní dostat ledvinu i těm pacientům, kteří nemohou najít dárce. Loni pak v IKEM provedli unikátní zákrok, kdy někteří z dárců měli odlišnou krevní skupinu. Za 49 let (k loňskému listopadu) dostalo v IKEM novou ledvinu 5000 pacientů, program centra pomůže v průměru pěti pacientům týdně.

První známé pokusy s transplantací ledvin se datují do 30. let minulého století, úspěchy ale lékaři slavili až po druhé světové válce. Novou ledvinu dostal poprvé pacient v Bostonu v roce 1954, tedy jen sedm let před premiérou této operace v Československu. Během pěti desítek let od první transplantace čeští chirurgové drželi krok se světem, v současnosti rok po zákroku funguje více než 95 procent přenesených ledvin, s darovanou ledvinou žije v ČR kolem 4500 lidí.

Transplantaci ledviny dnes může pacient podstoupit ve všech sedmi českých transplantačních centrech. Na největší z nich – pražský IKEM – přitom připadá zhruba polovina zákroků. Výborné výsledky ale mají i další transplantační centra, která jsou v nemocnicích v Plzni, Brně, Hradci Králové, Olomouci a v Ostravě, stejně jako ve Fakultní nemocnici v Praze v Motole, která také jako jediná v Česku zajišťuje program transplantace ledvin u dětí a dorostu.

Transplantace ledvin je nejlepší metodou léčby chronického selhání ledvin. Pacientů s touto diagnózou v ČR neustále přibývá a nyní jich je přes 10.000. Nemocné ledviny má každý desátý Čech, ale neví o tom. Ledviny jsou párovým orgánem, jejich úkolem je zbavovat tělo odpadních látek a udržovat optimální hladiny tekutin. Pro lidský organismus jsou nezbytné podobně jako srdce nebo plíce.