Asi jedno procent dospělých trpí málo známou chronickou kožní nemocí, která pro svůj vzhled bývá zaměňována s infekcí. Laická veřejnost ji přičítá nedostatečné hygieně, jde ale o autoimunitní onemocnění. Pacienti se stydí vyhledat odbornou pomoc, a když už se k tomu odhodlají, navštíví řadu lékařů, než jim je správně určena hidradenitis suppurativa. V průměru to trvá osm let. Osvětu o nemoci i pomoc pacientům nabízí web www.hsonline.cz.

Nemoc je typická zánětlivými ložisky v tělesných partiích se zvýšeným třením. Mezi zasažené oblasti proto patří podpažní jamky, třísla, vnitřní strana stehen a hýždě, u žen oblast pod prsy.

„Projevy způsobené hidradenitidou jsou značně nepříjemné a bolestivé. Často významně snižují kvalitu života pacientů, neboť mají dopad na jejich běžné denní činnosti, pracovní schopnost a uplatnění, fyzické aktivity i psychický stav,“ řekla ČTK kožní lékařka Monika Arenbergerová.

Pokud se nemoc včas neléčí, rozvinou se těžké formy s trvalým poškozením nejen kůže, ale i hlubších struktur pod postiženým místem.

V propuknutí nemoci mají významnou roli změny uvnitř vlasových váčků, do nichž ústí potní žlázy. V počáteční fázi se ucpou. Když pak je znemožněn odtok jejich obsahu, váček otéká a praská, což může vést ke vzniku dutin vyplněných hnisem a obklopených zanícenou tkání, abscesů.

Hidradenitis suppurativa postihuje častěji ženy, nejčastěji po dvacátém roce věku. Lehká forma má podobu bulek, hrbolků nebo pár cyst, zatímco pacienti s těžšími formami mají opakované kožní záněty, z nichž vytéká hnis. Pacienti stěžují na bolest.

Postižení na kůži snižuje pohyblivost, ovlivňuje partnerský i sexuální život a zhoršuje celkový zdravotní stav. Typické jsou podle psycholožky Marty Boučkové pocity méněcennosti, úzkost a depresivní stavy, což má za následek narušení sociálních vztahů a tendenci k izolaci. Výjimkou nejsou sebevražedné úvahy.

Na rozvoj nemoci má vliv dědičnost, kouření, nadváha či obezita a u žen také hormonální změny. Zhruba třetina léčených má v rodině někoho s tímto onemocněním. Hidradenitis suppurativa není infekční a na její spuštění nemá vliv nedostatečná hygiena. Nedá se vyléčit, léčbou ale lze zabránit zhoršování. U pokročilejších forem je od letoška k dispozici biologická léčba.