Během inspekční cesty zemřel 14. července 1790 v Novém Jičíně generalissimus Gideon Ernst von Laudon, jeden z nejslavnějších evropských vojevůdců 18. století. Pocházel z nižší šlechty, usazené na území dnešního Estonska, a armádní kariéru začal v ruském vojsku. Zúčastnil se války o dědictví polské (1733-1735), poté bojoval proti Tatarům a získal hodnost poručíka. V polovině 40. let 18. století pak Laudon vstoupil do služeb císařovny Marie Terezie.

Po válce žil v Prace

Rakouským barvám zůstal věrný po celý zbytek života a pro habsburskou říši vybojoval řadu cenných vítězství. Slávu mu přinesla sedmiletá válka (1756-1763), v níž několikrát na hlavu porazil Prusy, a za své zásluhy byl mimo jiné jmenován vojenským velitelem českých zemí. Po uzavření míru se stáhl do ústraní, v poklidu žil v Praze a řídil svá panství na Kolínsku. Do aktivní služby se Laudon vrátil v roce 1778, kdy byl jmenován maršálem a povolán do další války s Prusy.

Zemřel během příprav na váku

Velel armádě v severních Čechách, k žádné bitvě však nedošlo. Své schopnosti tak mohl v přímém boji prokázat až o deset let později, kdy jako jednasedmdesátiletý vedl císařská vojska ve válkách s Turky, na kterých dobyl Bělehrad (1789). Vysloužil si mnohé pocty, mimo jiné velkokříž řádu Marie Terezie. O rok později byl kvůli hrozícímu pruskému nebezpečí jmenován vrchním velitelem císařských vojsk, během příprav na válku ale zemřel. Pohřben byl v rodinné hrobce v Hadersdorfu u Vídně.