Německý střemhlavý bombardér Junkers Ju 87, který poprvé vzlétl 17. září 1935, byl především v prvních měsících války považován za superzbraň. Díky jejich nasazení při útocích na Polsko, Skandinávii, Belgii, Nizozemsko a Francii, a také díky nacistické propagandě, získaly Stuky, jak se bombardérům přezdívalo, punc neomylných likvidátorů zvolených cílů. O pověst jedné z nejobávanějších zbraní přišly až v bitvě o Anglii, kde se v přímé konfrontaci s britskými stíhačkami neosvědčily a ukázaly se jako velmi zranitelné. Luftwaffe je však i poté úspěšně nasazovala například na Balkáně, ve Středomoří a v SSSR.

Motor musel být vyměněn kvůli bombám

První prototyp dvoumístného letounu (pilot a střelec) byl poháněný motorem Rolls-Royce, druhý prototyp již měl německý motor o výkonu 471 kW. Ten ale nezvládl let s požadovaným nákladem pum, tak ho v roce 1938 nahradil silnější motor o výkonu 882 kW (verze Ju 87B), a letoun tak unesl až 700 kg pum. Letoun byl navržen tak, aby dokázal prudce poklesnout pod ostrým úhlem a shazovat bomby z malé výšky.

Z tisíců strojů zbyly jen muzejní kousky

Sériová výroba začala na podzim 1938 a poprvé byly Stuky nasazeny ve španělské občanské válce. Postupně se vyrábělo několik verzí, například počátkem 40. let vzlétly nová verze Ju 87D a z ní vycházející protitanková Ju 87G.

Za druhé světové války se vyrobilo kolem 6000 letounů Junkers Ju 87, dochovalo se ale jen několik exemplářů, které jsou většinou součástí muzejních sbírek.