Německý střemhlavý bombardér Junkers Ju 87, který poprvé vzlétl 17. září 1935, byl především v prvních měsících války považován za superzbraň. Díky jejich nasazení při útocích na Polsko, Skandinávii, Belgii, Nizozemsko a Francii, a také díky nacistické propagandě, získaly Stuky, jak se bombardérům přezdívalo, punc neomylných likvidátorů zvolených cílů. O pověst jedné z nejobávanějších zbraní přišly až v bitvě o Anglii, kde se v přímé konfrontaci s britskými stíhačkami neosvědčily a ukázaly se jako velmi zranitelné. Luftwaffe je však i poté úspěšně nasazovala například na Balkáně, ve Středomoří a v SSSR.

Motor musel být vyměněn kvůli bombám

První prototyp dvoumístného letounu (pilot a střelec) byl poháněný motorem Rolls-Royce, druhý prototyp již měl německý motor o výkonu 471 kW. Ten ale nezvládl let s požadovaným nákladem pum, tak ho v roce 1938 nahradil silnější motor o výkonu 882 kW (verze Ju 87B), a letoun tak unesl až 700 kg pum. Letoun byl navržen tak, aby dokázal prudce poklesnout pod ostrým úhlem a shazovat bomby z malé výšky.

Z tisíců strojů zbyly jen muzejní kousky

Sériová výroba začala na podzim 1938 a poprvé byly Stuky nasazeny ve španělské občanské válce. Postupně se vyrábělo několik verzí, například počátkem 40. let vzlétly nová verze Ju 87D a z ní vycházející protitanková Ju 87G.

Za druhé světové války se vyrobilo kolem 6000 letounů Junkers Ju 87, dochovalo se ale jen několik exemplářů, které jsou většinou součástí muzejních sbírek.

Revue Forum Banner