Zakladatel společnosti ProMoPro Jaroslav Veselý byl pravomocně odsouzen na devět let vězení za to, že neměl dodat smluvené služby při českém předsednictví Evropské unii. Kauza, která pravděpodobně stála politickou kariéru Alexandra Vondru, zajímá deník FORUM 24 hlavně z důvodu výše uvedeného trestu, který byl vynesen na základě velice vágních důkazů. Zejména s ohledem na fakt, že se při českém předsednictví Evropské unii, kde firma ProMoPro zajišťovala techniku, neobjevily žádné problémy a celá věc začala být řešena až po dvou letech, je otázkou, proč vznikla. A také to, proč v médiích, která zjevně o rozsudku rozhodla již na začátku, dostávala doposud prostor ve velké většině pouze obžaloba.

My jsme hovořili jak s Jaroslavem Veselým, tak s Alexandrem Vondrou, který již dříve zpochybnil práci vyšetřovatelů, státních zástupců i soudu. Prostor k vyjádření měla také soudkyně vrchního soudu Hana Navrátilová, která však cokoli komentovat odmítá.

Pane Veselý, vy jste byl pravomocně odsouzen na devět let vězení. V rozsudku je napsáno, že jste v kauze ProMoPro nedodal 75 procent slíbených a dojednaných prací. Můžete specifikovat, v čem byl problém?

Dodneška nevím. Já jsem se zúčastnil všech soudních řízení a čekal jsem, kdy konečně přijde někdo, kdo řekne, co jsem nedodal. Dodnes jsem se to nedozvěděl. Jsem odsouzen za to, že jsem něco nedodal, ale nevím co. Měl jsem od vlády specifikované objednávky, vše jsem nacenil a dodal. Dokonce i soud konstatuje v jednom z rozsudků, že se veškeré akce uskutečnily v dohodnutém rozsahu a kvalitě poskytnutých služeb, k nimž nebyly žádné připomínky.

Na základě čeho jste tedy podle vás odsouzen?

Na základě úvahy soudu. Dodnes mi nikdo neudělal ani inventuru dodaných věcí. Já mám na každou věc objednávku i fakturu, je zde 1400 položek.

V médiích se člověk může dočíst, že některé faktury byly fiktivní.

Média napíší cokoli. Konkrétně mi však nikdy nikdo neřekl, jaké faktury. Když se podíváte – faktura, objednávka… Měl jsem 400 objednávek, každá byla samostatný obchodní případ. Neexistuje žádná zakázka ve výši 540 milionů, ze které si Veselý vzal 300. Existuje 400 samostatných obchodních případů, každý obchodní případ měl objednávku, nabídku, akceptaci od vlády, pak jsme to vyúčtovali. Když si vezmete specifikace, naleznete tam všechno – ve kterém patře se daná akce koná, ve které místnosti… Co kde má být. Nikdo mi nikdy neřekl, že jsme z objednávky číslo 1 nedodali dvě zásuvky.

Rozumím. Vy jste byl odsouzen, ale úředníci z úřadu vlády byli osvobozeni. Jak si to vysvětlujete?

Nechci být sprostý. Byla to společenská objednávka. Úředníci byli osvobozeni, protože když si porovnali ceny, které jsem účtoval já, s cenami za summit NATO a s cenami za ostatní předsednictví, tak to bylo v pořádku a nemohli předpokládat, že bych něco nedodal.

Ale pokud ty ceny byly v pořádku, tak co jste nedodal nebo předražil?

To nevím. Já mám 400 objednávek, takže teoreticky jsem 300 z nich neprovedl.

Když říkáte, že nikdo nezkoumal vaše faktury a objednávky, na základě čeho jste potom odsouzen?

Na základě znaleckého posudku. Znalci kontrolovali dvě zakázky a řekli, že byly předražené, protože je porovnali s cenami na internetu. Na tohle říkám, že pokud si vláda koupila audi, někdo by je mohl žalovat, protože když se podívá na internet, může tam najít fabii, která má také čtyři kola, volant a tak dále. Nevím, mně to hlava nebere.

Je to tedy tak, že v rozsudku nenajdeme jiný důkaz než znalecký posudek?

Ano, ale znalecký posudek ještě navíc konstatuje, že to bylo předražené, ale v rozsudku je, že jsme nedodali služby. To však znalecký posudek vůbec nekonstatuje, tvrdí, že jsme dodatečné služby měli udělat za šedesát milionů korun. Když jsem reagoval na výpověď znalce s otázkou na konkrétní fakturu a objednávku, řekl mi, že nepatřila do jeho analýzy – přitom to byla faktura na 20 milionů korun. To je přitom třetina toho, co jsme podle nich měli dodat.

Vy jste si nechával dělat nějaký jiný znalecký posudek?

Ne. Já mám všechny svoje faktury v pořádku. Posudek si nechávala dělat firma NWDC, dokonce dva. Soud je ale zamítl s tím, že nejsou relevantní.

Než se konalo české předsednictví Evropské unii, vy sám jste v oboru působil již dlouho. Měl jste někdy nějaký problém? Řekl vám někdy někdo, že vám něco nezaplatí, že jste něco předražil, nedodal?

Nikdy v životě. Já jsem v oboru 40 let a patřím mezi špičku v Evropě i ve světě. Dokonce jsem byl v roce 2002 oceněn ve Vancouveru jako nejlepší firma v oboru na světě. Dělal jsem zasedání Mezinárodního měnového fondu, summit NATO…. To byly akce, které sice trvaly čtyři nebo pět dní, ale byly obrovské. Dostával jsem od objednavatelů děkovné dopisy! Tady mi najednou kontrolují, kolik stojí metr kabelu. Když jsme dělali Mezinárodní měnový fond, byl jsem na jednání ve Washingtonu, kde jsem musel jednat na ředitelství Světové banky i Měnového fondu, kde jsme dohadovali cenu. Bylo to dohadování ve smyslu: „Za kolik si myslíte, že to uděláte?“ A já jsem řekl, že bych se vešel do 130 milionů. Oni mi řekli, že mi dají 120 milionů a bylo domluveno. Nikdo se mě neptal, jaké budu používat kabely, ti lidé platili za to, že to bude.

Pokud se máme bavit o nějaké obvyklé ceně, o něčem, co by se dalo předražit – máte nějaké srovnání s jiným předsednictvím Evropské unii?

To bychom byli tak na třetinách cen. Mohl jsem srovnávat s Finskem, které je tak asi stejně velké jako my. Navíc – na čtyřdenním summitu NATO stála technika 120 milionů a já jsem udělal 180 dní předsednictví za 540 milionů, to je velice levné. Já jsem vždycky tvrdil, že jsem státu ušetřil. Kdyby si to objednali u nějaké agentury, která by to zase objednala u někoho jiného, každý by si k tomu dal 20 procent a bylo by to o půl miliardy dražší, než jsem to dělal já.

Pane Veselý, další věcí, která je vám vyčítána a o které se často píše, je to, že jste zakázku získal bez výběrového řízení.

Podívejte se, já jsem se výběrových řízení zúčastnil. Mám doklad pozvánky k tomuto řízení. Chtěli po mně to, co je běžně potřeba – doklad o bezúhonnosti, o zaplacení daní, reference, specifikace techniky… To všechno jsem odevzdal. Pak mi oznámili, že se mnou uzavřou smlouvu. Podle mě to bylo výběrové řízení.

Existuje v České republice nějaká firma, která by takovou zakázku v tomto rozsahu mohla plnit stejně jako vy?

Ne. K tomu dospěl i soud. To byla jedna z polehčujících okolností pro úředníky, že v současné době taková společnost neexistuje. Je to tak – pokud se vyšetřovatelé dotazovali malých firem, každá řekla, že by to udělala. Ale jediný, kdo na to měl zkušenosti i techniku, jsem byl já.

A toto konstatuje i soud.

Ano.

Hovořil jste s osvobozenými úředníky? Museli jste být dlouhou dobu v kontaktu. Co na to říkají oni?

Já jsem s nimi moc v kontaktu nebyl. Kongresové akce se neplánují někde u stolu, to se většinou dělá e-mailem. Byl to tak obrovský rozsah prací, že si to nikdo normální nedokáže představit. Když jsem dělal zasedání Mezinárodního měnového fondu, které trvalo čtyři, pět dní, byl tam tým padesáti lidí, kteří denně zasedali a něco řešili. Tady jsem to řešil já na základě objednávek od úředníků, to nebylo tak, že bychom se znali.

Jak se na jejich osvobození díváte?

Pokud byli osvobozeni, měl bych být osvobozen také. Já bych měl od státu dostat metál za to, že jsem udělal jedno z nejlepších předsednictví. Všude se vyskytovaly technické problémy, my jsme neměli ani jediný. Místo metálu jsem dostal devět let.

Aby si to uměl představit i laik: Co všechno jste dodávali?

Co se týče techniky, tak prakticky všechno. Jednak byla moje část – audiovize, tlumočení, mikrofony, přijímače, tiskové konference, tisková střediska, kamery, osvětlení, fotostěny, stand-upy… Na jednom summitu jsme dělali 28 kabin pro televizní štáby. NWDC (podnikatel Vlastimil Maxa byl taktéž odsouzen na 9 let vězení, pozn. red.) pak dělala další služby – zajištění elektro, IT technologie, ústředny, hlasové a datové služby…

Když mluvíme o té specifikaci – a předtím jste říkal, že u jiné zakázky jste se bavili o tom, za kolik se nějaká věc udělá a dále se nekontrolovala –, vy jste dal předem nějakou částku, za kterou předsednictví uděláte?

Ano. My jsme uzavřeli rámcovou smlouvu, která přesně specifikovala, jak to bude finančně. Audiovizuální část měla 100 rozpočtů daných podle počtu lidí, počtu kamer, kde bylo všechno v pořádku. U dodatkových služeb byla objednávka a nabídka, kterou musela vláda akceptovat, když ji akceptovala, my ji provedli a odevzdali vyúčtování. Do faktury se přidávala akceptace i vyúčtování. Položka po položce.

Vy jste říkal, že máte všechny faktury v pořádku. Můžete se takto postavit i za všechny subdodavatele?

Já se mohu postavit jedině za NWDC, ti pracovali pro mě. Tam to dopadlo tak, že u soudu padla vítězoslavná otázka: „A můžete spárovat faktury NWDC a ProMoPra?“ Já jsem odpověděl, že můžu, a od té doby se na to už nikdo nezeptal.

S ostatními subdodavateli je nějaký specifikovaný problém, procházely se nějaké faktury?

To je jediné, co soud kontroloval – subdodavatele subdodavatelů. Někteří podle nich byli pochybní. Mě ale zajímalo to, že NWDC mi ty práce provedlo všechny. Jestli si to nějak ulehčovali, to mě nezajímalo. Moje zkušenost je taková, že i na summitu NATO si velké firmy objednávají malé firmy, protože pro ně není nic problém. Někdo musí tahat kabely.

Když se bavíme o tom, jak to celé probíhalo, pane Veselý, mě by zajímalo: Skončilo předsednictví. Měl jste vy až do doby, než se věc začala vyšetřovat, nějaký signál, že něco z vaší strany nebylo v pořádku?

My jsme po skončení předsednictví řešili ještě dvě nebo tři faktury, které se úředníkům zdály být vysoké, to se dořešilo auditem – a to bylo v pořádku. Do konce roku se všechno zaplatilo a celý rok 2010 se nic nedělo. Najednou 2011 a bum.

To, jak mi tady všechno popisujete – dá se říct, že jste přesvědčen o tom, že jste byl neprávem odsouzen na devět let do vězení?

Ano. Devět let vězení a 180 milionů náhrady škody. Akorát nevím, jaké škoda.

A jak se cítíte?

To je otázka… Osmdesát procent lidí by na mém místě skočilo z okna. Já se držím. Když vidíte tu absolutní bezmoc, sedíte u soudu a vidíte, že důkazy jej vůbec nezajímají, že naopak soud sdělení přizpůsobuje sobě… Soud říkal polopravdy. Řeknu příklad – kastelán zámku Hluboká řekl, že jsme nemohli provádět stavební práce, protože to byl historický objekt. Ale v mém vyúčtování stojí, že jsme si žádné stavební práce neúčtovali. Stejně tak úklidové práce na tomto místě. Oni řeknou něco, co je pravda, ale co se nás netýká. Když my dáme nějakou cenu, řeknou, že to je drahé. Ale proč je to drahé? Pozvou si elektrikáře z Litoměřic a řeknou mu: „Podívejte se, oni za elektroinstalaci účtovali deset milionů.“ Ten se orosí a řekne: „Takové peníze? To není možné!“ A soud ho bere jako odborníka.

Vy si myslíte, že soud rozhodl předem?

Já nevím, zda rozhodl předem. Já vidím, jak to dopadlo. Soud měl znalecký posudek, znalec má kulaté razítko, já pro ně nejsem nic. Akorát nechápu, že pokud čtyři roky řešíme předražení, tak v rozsudku je nedodání. 15. května soudkyně vstoupila do výslechu svědka, když jsem mu říkal, že jsme 380 milionů prací nedodali, s větou: „Nikdo nemluví o tom, že jste něco nedodali. Předražení je něco jiného.“ A 24. června vyhlásila rozsudek s tím, že jsme něco nedodali. Protože si uvědomila, že předražení je nesmysl. Pak Kalousek na tiskové konferenci řekl: „Jestli já si koupím za 1000 korun rohlík, který stojí korunu, je to můj problém. Není to trestný čin.“ Proč to soudkyně během měsíce změnila?

Pane Veselý, vy jste v situaci, kdy čekáte na rozsudek a na datum nástupu trestu. Jak fungujete? Jak žijete?

To se nedá vysvětlit. Dýchám.

Budete podávat dovolání k Nejvyššímu soudu, které nemá odkladný účinek. Nastoupíte tedy do vězení. Co tady necháváte?

Dluhy. Dlužím 180 milionů státu, navíc ještě osm procent úroku, což je 14 milionů navíc každý rok od roku 2014.

Co tady necháváte ze svého života?

Všechno. Život končí. Když si to vezmete, já jsem odvedl, troufnu si říci, nejlepší práci svého života. Nikdo si nedokáže představit, jak to bylo složité. Všichni se chlubili Mezinárodním měnovým fondem a summitem NATO a my jsme takových akcí měli za půl roku šest. Summit s Obamou, to byla světová akce. My jsme to vyšplouchli jako by nic, každý to bere, že se jednalo o procházku růžovou zahradou. Tři dny před zahájením nám řekla ambasáda, jak to má vypadat. Dva dny před zahájením zase jeho tým tajných pracovníků. Den před zahájením lidé z Bílého domu. A v noci před zahájením přišel Obama a chtěl to taky jinak. To všechno jsme dělali! A museli jsme, všechno jsme provedli. Všem jsme vyhověli. Moje jméno bylo známé, televizní štáby mě znaly, věděly, že vím, na co mají nárok a na co ne. Měl jsem tam tisíc novinářů, do sluchátka jsem dával šest řečí… Normální firma by se zbláznila, ale my jsme v tom žili, věděli jsme, co a jak. Tvrdím, že 180 dní zasedání bez jediného technického problému je zázrak. To už není ani štěstí.

Textová verze odpovídá nesestříhané verzi rozhovoru.

Johana Hovorková
Johana Hovorková
Redaktorka deníku FORUM 24
Další články autora