Od chvíle, kdy Seznam Zprávy v půlce listopadu zveřejnily reportáž Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka s Andrejem Babišem mladším, nebyla v zemi několik týdnů zmiňovanější kauza. Celý národ najednou slyšel a četl, že premiérův syn údajně trpí schizofrenií, stejně tak se chtěli občané dozvědět, zda šéf hnutí ANO nechal skutečně svého potomka unést na Krym, aby nemohl vypovídat v kauze Čapí hnízdo. Po necelých třech měsících to však vypadá, jako by se kolem Babiše juniora nic neodehrálo.

Rozhovor se synem ministerského předsedy se přes noc stal doslova bombou. Mladý Babiš v něm totiž prozradil, že jeho otec usiloval o to, aby z něj udělal blázna a on tak nemusel vypovídat o tom, co ví o vyšetřovaném dotačním podvodu na farmě Čapí hnízdo. Informace, které šokovaly všechny ty, kterým nejsou mafiánské móresy po chuti byla pro premiéra nečekanou ranou.

Babiš dokonce 18 hodin vůbec nereagoval, jelikož na takovou „zradu“ od vlastní rodiny nebyl vůbec připraven, dokonce i zkušeného PR specialistu Marka Prchala zpráva o možném únosu zahnala do úzkých. Po klasických výmluvách o kampani a politické objednávce se premiér rozpovídal o nemoci svého syna a začal vznikat příběh, který měl veřejnost přesvědčit o tom, že Babiš junior je blázen a de facto se mu nedá věřit ani slovo.

Předseda vlády obešel se svou báchorkou všechny televize, kde opakoval historku o tom, jak zničehonic jeho syn dostal schizofrenii a začal boj proti reportérům Seznamu, které označoval jako hyeny, které pronásledují jeho rodinu a ničí život nemocnému člověku. Aktivně se k Babišově válce přidali i Jaroslav Plesl a Jaromír Soukup.

Šéfredaktor Mladé fronty DNES veřejně vyhrožoval majiteli Seznamu Ivo Lukačovičovi, že se začne psát o jeho rodině, konferenciér TV Barrandov zase vytvořil jeden nesledovaný a zbytečný pořad, zpochybňující fungování celého Seznamu. Soukup později věnoval čas na obrazovce i Babišovi a v rozhovoru, který by měl za servilnost uvaděče zapsán do dějin televizní tvorby, mu přitakával pokaždé, když se začala házet špína na Slonkovou s Kubíkem.

Celá kauza si získala obří mediální pozornost. Opozice, novináři i veřejnost chtěli vědět, jak je možné, že policie Babiše mladšího nemůže najít a dvojice žurnalistů ho dokáže vypátrat ve Švýcarsku. Ministr vnitra Hamáček vypráví o tom, že je všechno pod kontrolou a celý problém je vlastně na švýcarské straně.

Mezitím se chystalo hlasování o nedůvěře vládě, které bylo předem prohranou bitvou opozice, která nemá v současném rozložení sil ve sněmovně šanci na žádný úspěch, pokud si ho nebude přát i majitel hnutí ANO. Demonstrace klasicky působily dobře a přinášely naději, ale stejně rychle jako se uspořádaly, zmizela i jejich četnosti, tudíž i přínos.

Ve vypjaté atmosféře se ovšem stala jedna věc, kterou dostatečně opoziční politici neakcentovali při své kritice Babiše. Premiér totiž v noci na 17. listopadu bez jakéhokoliv problému odcestoval do Švýcarska, kde se svým synem zahrál partii šachu a jeho matce jasně vysvětlil, že už se ani jeden z nich nikdy nechce vyjadřovat pro média. Normálně se tomu říká ovlivňování svědků, nicméně v případě ministerského předsedy nikdo ani „nepípl“.

Adriana Babišová tak ve videu, odvysílaném TV Nova přečetla text, patrně z pera Marka Prchala, kde vyzvala novináře, aby už jejího syna nechali na pokoji a dále je nekontaktovali.

Právě v tento moment byla celá kauza Babiš jr. vyřízena, což si ovšem málokdo chtěl připustit, protože rozumným lidem nedávalo smysl, že by takovou situaci měl premiér demokratické země přežít bez následků. Alespoň tedy politických.

Čtvrt roku poté ovšem vidíme, že se nestalo vůbec nic. Jméno mladého Babiše už dokonce ani neplní stránky novin, internetové servery, nebo televizní reportáže. Asi se tedy v listopadu vůbec nic nestalo. Nikdo neobvinil předsedu vlády z ovlivňování vyšetřování dotačního podvodu, nikdo neřekl, že ho nechal jeho otec unést na nebezpečné území Ruskem anektovaného Krymu, nikdo nesdělil dvěma novinářům, že se bojí o svůj život.

Jak to asi tedy může dopadnout s vyšetřováním podvodu za „pouhých“ padesát milionů, když na únos dokážeme zapomenout za kratší dobu, než trvá jedno roční období. Není dostatečná vůle Čapí hnízdo objasnit, proč tedy vůbec zabývat něčím, co není pro nastolení „budelípismu“ vůbec podstatné?