Co je to poplužní dvůr? Pro pochopení toho, že drzost je dobrá a mocná zbraň to ani vědět nemusíme. Ale při jistotu můžeme dodat upřesnění z encyklopedií, že je to historické označení pro panský (neboli vrchnostenský) dvůr, ke kterému náležela půda a robotní a námezdní pracovní síla a tato půda až do novověku nepodléhala zdanění. Takže mít poplužní dvůr je docela prima věc. A přesto je drzost lepší. Protože když ji máte, opatříte si pak hodně poplužních dvorů a to už jste za vodou.
Demokraté všeho druhu si zoufají, že na čele popularity jsou mnohokrát usvědčení lháři, jako je Zeman, Tomio Okamura a Babiš. Racionální argumentace a jakékoli odhalení jejich kejklí nezabere ani na ně, ani na jejich sympatizanty.
Je to mnohokrát popsáno a celkem dost se tím zabývali někteří neomarxisté, dnes proklínaní lidmi, kteří z žádného neomarxisty nepřečetli ani řádek. Cenné je nastudovat si něco o typu autoritářské osobnosti, tedy takové, která se vyznačuje „konzervatismem, agresivitou, stereotypností, destruktivností, cynismem a nekritickým obdivem k idealizované morální a mocenské autoritě“.
Ten konzervatismus by možná mohl někoho udivit, vždyť babišovci a okamurovci vystupují jako stoupenci změny. Stačí se ale podívat na to, jak hodnotí současnost. Je podle nich prohnilá, zkorumpovaná. Podle Babiše tu 27 let bylo období úpadku. To zřejmě znamená, že předtím muselo být lépe. Předtím znamená v době komunistického režimu. Babiš ho sotva může odsoudit, když za jeho panství byl členem strany se zajištěnou vedoucí úlohou a posluhoval její Státní bezpečnosti.
Tomio Okamura zase na svém blogu na iDnes napsal: „Z KSČM se stala strana, která se demokratickou cestou snaží dospět k socialismu. Prosím všechny, kdo chtějí polemizovat, ať si nejprve přečtou dokumenty KSČM a nepapouškují hloupé floskule politiků, co z rozeštvávání společnosti těží… To, že je někdo komunista nikdy nevylučuje, že je demokrat… Podívejme se do historie. Svým jménem se komunisté v původní podstatě hlásí ‒ ač se to někomu nezdá ‒ k asi nejdemokratičtějšímu systému, který svět poznal, to znamená ke komunismu ve smyslu komun, které například budovali komunardi v revoluční Paříži v 19. století…“
A ještě říká, že kvůli chybám jednotlivců nejde zamítnout ideje. Komunisté jsou ale podle něj lepší než obhájci kapitalismu, protože komunisté se za zločiny svých „jednotlivců“ mnohokrát omluvili, zatímco kapitalisté za své zločiny nikoli. Takže pokrokový Okamura se najednou obrací ke komunistické minulosti, kterou představují „idealisté“. Proč mají komunisté na své kandidátce ostudnou stalinistku Semelovou nějak nevysvětluje.
Z těch dalších autoritářských rysů je tu samozřejmě agresivita, která je patrná na stereotypním používání lží, urážek, zjednodušení a tím, že na kritiku se reaguje dalším opakováním. Mluvčí spoléhají na to, že vylhaná čísla pronesená na mítinku nebo v televizi prostě zapůsobí a že jsou nepravdivá se dozví už jen menšina lidí. Stejně tak z každého obvinění něco zůstane, protože „kdo ví, jak to bylo“ a „oni se z toho vykroutí i u soudu“. Fakta nejsou důležitá a emoce zůstanou. V tom je vidět onen autoritářský cynismus. Zeman, Babiš a Okamura ve skutečnosti morálkou a inteligencí svých stoupenců pohrdají.
A pak tu máme ten „nekritický obdiv k idealizované morální a mocenské autoritě“, což se týká tentokrát především naivního publika. Grossovi stačilo k oblibě, že byl takový chlapecký a mladý, Babišovi, že je údajně schopný podnikatel a zároveň tak hezky promluví k babičkám, když je ve svetru (klasický politik zřejmě spí v saku a kravatě a ze spaní blábolí, zatímco Babiš sní o budoucnosti). K tomu, aby někdo tepal amorálnost a prohnilost už se nevyžaduje, aby dotyčný sám byl morální a neprohnilý. Stačí, že tak mluví a případným odhalením se vyhne, protože nevstupuje do přímé konfrontace. Tou se nemyslí focení selfíček s obdivovatelkami, ale třeba debata s politickou konkurencí nebo odborníky. Tam pak Babiš a Okamura a Zeman shoří jako papír. Jako jediná zbraň jim pak zbývá proud řeči, kdy monotónně odvádějí pozornost stranou ve stylu „a vy zase bijete černochy“. Když to submisivní moderátor(ka) neustojí, je aspoň částečného výsledku dosaženo. Ne že by Donald Trump postupoval jinak, ale v Americe naštěstí nemají submisivní moderátory a dezorientovanou opozici.
Fašismus, nacismus a komunismus se rodily právě na takovém základě a stejnými technikami. Necítíte se dobře? Za to mohou ONI, takzvané elity, které se odtrhly od potřeb obyčejných lidí. Ty je zapotřebí vypráskat, defenestrovat, zavřít, vyvlastnit a pak bude líp. Máte pocit, že není tak zle? A to nevidíte „spálenou zemi“, „vytunelovanou zemi“, zemi, kde uprchlík znásilňuje a krade na každém rohu, a pokud neznásilňuje, tak by mohl? Tak to vidíte špatně a my vám teď otvíráme oči.
Některé podobnosti s koncem třicátých let jsou až nepříjemně nápadné. Nedopadlo to tehdy dobře.