Kdyby se ještě před pěti lety objevila zpráva, že kriminalisté, kteří vyšetřují zřejmý dotační podvod vrcholného politika, našli ve své kanceláři odposlouchávací zařízení a utajený kamerový systém, jednalo by se o skandál první třídy. Následovalo by politické zemětřesení.
Česká televize by tuto zprávu zařadila na první místo své hlavní zpravodajské relace. Všechny deníky v zemi by měly zprávu na pozici hlavní zprávy na titulní straně a všechny větší rozhlasové stanice by tuto informaci vysílaly každou hodinu. Následně by k případu zasedala vláda a všichni političtí novináři by požadovali vysvětlení od předsedy vlády, od ministra vnitra a od státních zástupců. Opozice by požadovala mimořádnou schůzi Sněmovny.
Nyní se neděje skoro nic.
Již delší dobu na Svobodném fóru varujeme před drastickým omezováním svobody šíření informací. Spolu s námi podobně vystupuje ještě pár dalších menších médií, kde pracují lidé, které Babišův režim odsunul do mediálního undergroundu, protože mu odmítli sloužit. Jednalo se o nejvýraznější novináře v zemi.
Naše postoje ohledně omezování svobody médií byly zesměšňovány a na sociálních sítích čelíme neskutečně hrubým útokům. Já konkrétně jsem byl ministrem financí asi dvacetkrát veřejně označen za psychopata a parchanta, a to dokonce dvakrát na schůzi Poslanecké sněmovny. Nejde o nic jiného než o hrubé zastrašování a potlačování oponentury. Přitom právě princip svobodné kritiky a kontroly moci je základním prvkem svobodné společnosti.
Jak je možné, že tak otřesná informace, že kriminalisté vyšetřující Čapí hnízdo jsou odposloucháváni, projde skoro bez zájmu veřejnosti?
Je to jednoduché. Veřejnost je bez široké a silné plejády svobodných a profesionálních médií ve stavu hibernace. Je bezmocná. Značná část veřejnosti o tom ani neví, protože nemá, jak se to dozvědět.
Jiná část veřejnosti zase všechno dobře ví, ale cítí se bezmocně a má dojem, že nezbývá, než pasivně respektovat sílu. Babišovští novináři se navíc hrubě posmívají opozici, že má nízké preference a její bezmocnost je důvodem k hrubé zábavě. No jak by nebyla opozice tak bezmocná, když se nemůže skrze oligarchická a nesvobodná média skoro vůbec dostat k veřejnosti a čelí neustále naprosto odporným mediálním útokům?
S babišovskými novináři se ve značné míře vezou i ti takzvaně seriozní žurnalisté nebabišovských médií, kteří zcela neseriozně podrážejí nohy opozici, kde mohou a nebo prostě jen předstírají, že všechno chladně analyzují. Je to jejich naprosté selhání jak z hlediska žurnalistického řemesla, tak i z hlediska občanské zodpovědnosti.
V mediálním obraze světa tu máme dva druhy policie:
Jedna, které se v médiích říká „elitní detektivové“ či „protimafiánský útvar“. To je pan Šlachta a pan Foglar, neboli obrněná pěst Andreje Babiše v české policii. To je podle mediálního mainstreamu ta správná policie, které jde o DOBRO a likvidaci korupce. O DOBRO jde také jistě státním zástupcům v čele s Lenkou Bradáčovou. To je součást celého systému.
Ostatní části policie už tak jednoznačně správňácký image nemají. Jsou na straně DOBRA, jen když jedou podle scénáře Babišovy protikorupční revoluce, neboli výběrové kriminalizace podle stranické příslušnosti či podle konkurenčních zájmů Agrofertu.
Kdyby kriminalisté náhodou chtěli vyšetřovat kauzy Andreje Babiše do důsledku, tak se ocitají v podezření. Buď pracují pro jakési záhadné kmotry, nebo to jsou rovnou psychopati. To je podle Andreje Babiše a celé jeho armády cynických přisluhovačů současná státní doktrína a zároveň novinářský úzus. Kdo se staví proti Babišovi, je buď spřažen s kmotry (těžko říci, co to je) a nebo je prostě duševně nemocný (stejný princip aplikovali komunisté a estébáci na ty, kterým nešlo nic jiného přišít.)
Netřeba zdůrazňovat, že Babišovským přisluhovačům typu Plesla, Léka, Koutníka, Macháčka, Hynka a podobným, je naprosto ukradená demokracie, svoboda a právní řád. A natož spravedlnost. Kdyby padl Babiš, jsou z nich rázem jen šašci. Je v jejich životním zájmu, aby nepadl. Proto stojí tak neochvějně za Babišem a jeho prostoduchým viděním světa. Spojili se s autoritativní a nedemokratickou politikou a s režimem jednoho vůdce. A ten režim nadřadili nad žurnalistiku. Tím hrubě poškodili celou společnost.
Vyšetřování Čapího hnízda je prvořadým průšvihem Andreje Babiše. Z hlediska míry obohacení to není jeho největší rána. Ale je zcela srozumitelná. Kdyby kriminalisté, kteří jsou nyní evidentně objektem zastrašování, předali kauzu dotačního podvodu justici, byl by to Babišův konec.
Je naprosto jasné, že Babiš a jeho lidé udělají všechno, aby k tomu nedošlo. A mnoho českých novinářů jim k tomu poskytne to, co tolik potřebují.
Klid na práci.