Ve čtvrtek proběhlo mimořádné zasedání Sněmovny ohledně zdanění církevních restitucí. Potřeboval jsem delší čas, abych se z toho hnusu a pokrytectví trochu zotavil. Poslouchat pana Grebeníčka mladšího, jak se odvolává na papeže Františka, bylo opravdu pozoruhodné. Jiný člen komunistické strany se odvolával na autoritu miliardáře Babiše, který ovšem společně s komunisty usiluje o to, aby církev byla obrána, poněvadž se lačně dívá na různé objekty, které by rád získal. Dobrá.

Rozumím, že komunisté zatvrzele sledují svůj starý cíl zbavit církve veškerých prostředků, koneckonců, jsou to bolševici. Rozumím, že velcí predátoři chtějí ukousnout cokoliv z církevního jmění. Zatímco staří komunisté, když jim ještě velel Kléma, který to měl pod čepicí, tak svoji nenávist vůči církvi neskrývali, horlivě o tom psali a také to uskutečňovali. Dneska ani jeden nezaútočí na církev přímo, nýbrž jenom pokrytecky namítají, že suma, o kterou se v rámci restitucí jedná, je příliš vysoká, nebo se odvolávají na papeže Františka, že tvrdí to či ono. Tedy pokrytectví, které nemá obdoby. Ale jak říkám, to jsou bolševici.

Ale ještě horší pro mě byla vystoupení poslanců koaličních stran, kteří velice dobře vědí, že platí zásada, že smlouvu, kterou podepíše stát, je také nutné dodržet. Tento postup proti dohodnutému a schválenému ujednání s církvemi je v právním státě a v civilizovaném světě nepředstavitelný a nepřípustný. Nyní všichni nastoupili a pod různými záminkami tvrdí, že je to předražené, že to nebylo řádně vypočteno, i když se na tom dobrozdání shodli nejrenomovanější odborníci. Zkrátka a dobře, aby splnili své povinnosti vůči komunistům, propustili k hlasováni něco, o čem velice dobře vědí, že se to nezakládá na pravdě. Poslouchal jsem jejich projevy dlouhé hodiny a z toho, promiňte, mám dojem, který lze vyjádřit pouze jedním slovem. Hnus. To pokrytectví, které se během toho jednání projevilo, bylo opravdu mimořádné a nelze ho jinak označit.

Díky Bohu za několik statečných poslanců a poslankyň, kteří se této podivné směsi lží a polopravd nepodrobili a alespoň říkali pravdu.

Je nutné připomenout, že zde nyní nejde o různé církve a nejde o to, jestli je člověk věřící, nebo ne. I přesvědčenému ateistovi musí, pokud uvažuje o právním státě, býti jasné, že stát musí své smlouvy dodržovat. Že nemůže během několika málo let měnit svá stanoviska a říci, že je to minulost a že se svých závazků a povinností držet nebude. O to jde. Že se nyní jedná o církve, je nyní zcela vedlejší. Ta zásadní a důležitá otázka je, jestli Česká republika zůstane věrohodný partner, nebo stát o kterém se ví, že nedrží slovo.

Je-li toto budoucnost české politiky, tak se o osud naší země opravdu obávám.

Autor je čestný předseda TOP 09