Celá rodina Zdeny Mašínové trpěla v obou totalitách, které v Československu ve 20. století vládly. Ona sama v rozhovoru pro Revue FORUM říká, že jí morální sílu vždy dodávalo to, jak byla vychována. Dnes se ale obává, že bychom si minulé hrůzy mohli velmi jednoduše zopakovat, protože se ze společnosti vytrácí morálka a dospěli jsme k tomu, že nám vládnou lidé jako Miloš Zeman a Andrej Babiš.

Před nedávnem jste řekla, že byste si nikdy nevzala vyznamenání z rukou prezidenta Zemana. Co vám na něm nejvíc vadí?

Jeho vystupování jako člověka. To, že se rozhodl starat se o desetimilionovou společnost ve stavu, v jakém je. Považuji to za krajní nezodpovědnost, vždyť sotva stojí na nohou! A to, jak se vyjadřuje? On je psychicky i fyzicky narušený. Jedná se o naprostou devalvaci nejen případného vyznamenání, ale celé prezidentské funkce. Zcela otevřeně vám řeknu, že vždy 28. října, když se na Pražském hradě tento cirkus koná, šokuje mě, kolik lidí, kteří se v životě zachovali statečně, tam chodí.

Překvapuje vás – s vaší rodinnou zkušeností – kolik existuje lidí, kteří jsou schopni omlouvat a relativizovat situaci, ve které Česká republika je, ač by právě od nich člověk čekal, že se zachovají jinak?

Už mě to nepřekvapuje. Vzhledem k mému věku mě už nepřekvapuje vůbec nic. Byla jsem tady nucena prožít dvě totality, které narušily celou společnost až do mnoha dalších generací. Jde mi o morálku celé společnosti a mám obavu, že tohle nemá šanci na nápravu. Dospěli jsme po téměř třiceti letech k tomu, že máme v čele vlády bývalého člena StB a na Hradě toto indiviuum, co bychom chtěli?

Vidíte v něčem naději?

Ano. Ve vaší generaci. Když budou mladí lidé stateční a odhodlaní žít lépe a svobodněji.

Vy sama jste prožila spoustu příkoří a nespravedlností a vždycky jste byla statečná. Co člověka drží na správné cestě, co je vaším hnacím motorem, abyste si udržela takříkajíc rovnou páteř?

Především to byla moje rodina. Měla jsem to štěstí, že jsem měla takové rodiče, jaké jsem měla. Otec i matka byli velice stateční lidé a vychovávali nás v podobné atmosféře.

Před několika lety jste se více zapojovala do politiky, dokonce jste kandidovala. Sledujete ještě politické dění, nebo také sdílíte pocit některých lidí, že je lepší to ignorovat?

Od nejútlejšího dětství jsem vyrůstala se zájmem o dění ve společnosti, o politiku. Je to velmi důležité, aby byl člověk především informovaný. Dnes vidíme, že informací je tolik, až z toho je velká část neinformovaná. Proto to vypadá tak, jak to vypadá. Stále se o to zajímám a i když už se držím stranou, snažím se zejména hovořit o svém osudu a o osudu mé rodiny, když o to mají lidé zájem. Mám dojem, že vaše generace nemají takovou možnost dozvědět se pravdu o tom, co je možné dělat s lidmi. Jsem si plně vědoma toho, že vám moje zkušenosti nemohu naplno předat, ale mluvím o tom a chci, aby se poté každý zachoval podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Říká se, že v posledních letech se vrací atmosféra, která připomíná normalizaci. Máte také takový pocit?

Silně. Jde o to, aby byla zachována svoboda projevu a svoboda sdělovacích prostředků. Bez nich nikdy nebude opravdová informovanost. Už na počátku 90. let se stala velká chyba: Společnost, která byla tak zničená komunistickou totalitou, nepostavila komunistickou stranu mimo zákon. Já i můj manžel jsme byli přesvědčeni o tom, že to bude mít dalekosáhlé následky. Často jsme o tom mluvili a ptali jsme se, kam to dospěje. A já už to dnes vím: Dospělo to k tomu, že se komunisté vracejí k moci. To je obrovské nebezpečí. Nabírá to směr, který může mít neblahé následky pro všechny.

Jak se díváte na to, že prezident Zeman má tak blízko k režimům, jakými jsou Rusko nebo Čína?

On nás znovu cpe tam, odkud jsme už jednou získali ty nejhorší zkušenosti a odkud máme ty nejhorší zkušenosti. Nazývám to přímo zločinem tohoto člověka. Myslím si, že veřejnost by měla dát najevo, že by měl okamžitě odejít. Zeman je něco tak trapného a hrozného… A jeho vystupování má vliv na celou společnost.

Těší vás, když vidíte, že se konají demonstrace a že existuje mnoho lidí, kteří jsou ochotni projevit svůj nesouhlas?

Velice. Nedávno jsem byla na demonstraci v Brně, kde mě velmi potěšilo, že přišlo tolik mladých lidí. I proto věřím ve vaše generace. Nemám své vlastní potomky, ale cítím povinnost zúčastnit se a mluvit s vaší generací, abych jí mohla předat svoje zkušenosti.

Jak se seznámili její rodiče?

Jak prožívali období po válce, tedy roky 1946 až 1948?

Vyčetla někdy svým bratrům, že kvůli nim měla problémy s komunisty?

Kde brala energii na myšlenky o konci komunismu?

Kdy na rodinném statku vznikne muzeum?

Tohle a mnohem více v novém Revue FORUM! Objednávejte ZDE a hledejte ve vašich trafikách.