Vztah prvostupňového a odvolacího soudu je složitější než vztah, který by vyplýval z byrokratického a hierarchického uspořádání vícestupňových orgánů, což bylo doménou komunistického režimu. Z tohoto důvodu jsou úvahy o změně soudkyně, která zprostila Janu Nečasovou a spol. ve zpravodajské větvi kauzy Nagyová, zcela nepatřičné, píše pro HlídacíPes.org právník Aleš Rozehnal.

V souvislosti se zprošťujícím rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 nad Janou Nečasovou a spol. v kauze údajného zneužití vojenského zpravodajství se v některých médiích objevil názor, že soudkyně tohoto soudu nerespektovala závazný právní názor nadřízeného soudu, který dříve její rovněž zprošťující rozsudek zrušil.

Z usnesení Městského soudu v Praze, kterým byl předchozí zprošťující rozsudek zrušen, vyplývá, že vadou prvostupňového rozsudku byla skutečnost, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, nebyly provedeny všechny potřebné důkazy a závěry soudu nemají oporu v provedeném dokazování.

Takové stanovisko však není právním názorem. Pokyn k provedení dalších důkazů je samozřejmě pro soud nižšího stupně závazný, ale právním názorem je něco jiného.

Právním názorem je závazné stanovisko odvolacího soudu k otázkám hmotného a procesního práva. Žádná taková otázka však v usnesení Městského soudu v Praze řešena není, což znamená, že v něm žádný právní názor vyjádřen není. Obvodní soud pro Prahu 1 tak nemohl nerespektovat neexistující právní názor.

Co je právní názor?

Právním názorem nemohou být např. otázky hodnocení důkazů, popř. pokyn, jak mají soudy prvního stupně důkazy hodnotit a jak mají rozhodnout. Soudy prvního stupně totiž hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Hodnocení důkazů je tedy doménou prvostupňového soudu, před nímž se důkazy provádějí.

Pokud by totiž odvolací soudy mohly určovat, jak mají soudy nižšího stupně hodnotit důkazy a jaké si mají vytvářet závěry vyplývajících z provádění důkazů, byla by tím narušena dvouinstančnost trestního řízení.

Pokud by totiž odvolací soud vytkl soudu prvního stupně nesprávné hodnocení provedených důkazů majících za následek nesprávné právní posouzení věci s vyslovením právního názoru, že by jinak správné skutkové zjištění mělo vést k odsouzení obžalovaných, a soud prvního stupně by takový právní názor odvolacího soudu respektoval, nebyl by splněn základní účel opravného řízení, jak jej definuje Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod.

Každý, koho soud uznal vinným trestným činem, má právo nechat přezkoumat výrok o vině nebo trestu soudem vyššího stupně. Za takový soud však nelze považovat soud, který se už v předchozím řízení k věci vyjádřil o vině obžalovaného.

Jde i o důvěryhodnost rozsudků

Přezkum rozhodnutí, které respektovalo rozhodnutí odvolacího soudu obsahujícím názor o vině obžalovaného, by nebyl důvěryhodný. Takovým postupem by nebyl naplněn základní účel přezkumného resp. opravného řízení. Pokud by to odvolací soud učinil, byl by to důvod ke změně příslušnosti soudu, který by měl rozhodnout o odvolání obžalovaných.

Právní názor může tedy odvolací soud vyslovit, pokud správně zjištěný skutkový stav nebyl posouzen v souladu se zákonem, anebo pokud soud prvního stupně porušil procesní předpisy, jimiž se měl při svém rozhodování řídit.

Vztah prvostupňového soudu a odvolacího je tedy složitější než vztah, který by vyplýval z byrokratického a hierarchického uspořádání vícestupňových orgánů, což bylo doménou komunistického režimu. Z tohoto důvodu jsou úvahy o změně soudce, který zprostil obžalované ve výše uvedené kauze, zcela nepatřičné.

Přikázání jinému soudci či soudu je sice možné, pokud soud nerespektuje závazný právní názor odvolacího soudu, ale odvolací soud nemůže rozhodnutí zrušit a věc přikázat jinému soudci pouze za tím účelem, aby prosadil své vlastní hodnocení důkazů. V případě zproštění obžaloby soudem prvního stupně zákon neumožňuje, aby se odvolací soud odchýlil od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a sám ve věci rozhodl rozsudkem.

Co bude dál?

Odnětí věci původnímu senátu pouze na základě odlišného hodnocení skutkového stavu, aniž by v tomto směru bylo možné soudu prvního stupně opakovaně vytknout porušení hodnocení důkazů podle svého vnitřního přesvědčení založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, by bylo projevem libovůle.

Městský soud v Praze může nyní zprošťující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 buď potvrdit nebo zrušit, pokud bude postižen vadami týkajícími se skutkových zjištění, právního hodnocení nebo formy vedení procesu.