Jedním ze signálů, že s českým prezidentem není něco v pořádku, je jeho setrvalá snaha prosazovat povinnou volební účast. Miloš Zeman by se neštítil dovést lidi k volbám násilím, tedy pod pohrůžkou pokut či jiných sankcí, a ještě by to prezentoval tak, že zlepšil demokracii. Je na tom dobře vidět, že Zemana vůbec nezajímá jedna základní věc a tou je naše svoboda jednání.
Lidé, kteří nechodí k volbám, o ně zjevně nemají zájem a třeba ani nemají na spravování veřejných věcí nějaký názor. Anebo může být i jejich neúčast vyjádřením postoje. Každopádně by se při povinné volbě zvýšil počet těch, kteří se rozhodují jen nahodile a bez informací. To je zjevně Zemanovým cílem. Aby se totiž dalo společností co nejlépe manipulovat a hlas méně informovaných lidí, kteří se rozhodují podle emocí, by převážil nad hlasy informovanějších, kteří dokáží posoudit i složitější programy. Populistické a antisystémové strany by pak byly ještě silnější.
Povinná volební účast je již jen pozůstatkem minulosti v několika málo zemích. Jedná se o opatření z dob, kdy ještě nefungovala masová média dnešního typu, aby se politický systém neocitl v rukou pouhé hrstky obyvatel. V Austrálii a v několika zemích Latinské Ameriky se tím dodnes snaží donutit obyvatelstvo rozptýlené na velkém prostoru, aby se staralo o společné věci. V Belgii a v Lucembursku člověk může dostat pokutu, jež se rovná poplatku za špatné parkování a opakovaná neúčast vede ke ztrátě práva kandidovat, což má jistou logiku. V evropských zemích, kde je povinná účast, se ale stejně k volbám dostavuje zhruba 75 procent voličů a bylo by zajímavé zjistit, zda tyto státy dokáží zúřadovat to množství pokut. Reálné je to jedině snad v případě Lucemburska. Skutečné donucování se v demokratické Evropě nepěstuje. Pro Miloše Zemana by ale mohla být inspirací Severní Korea, kde povinná volební účast funguje bezvadně. Škoda že tam občané jenom při té povinné volební účasti už nemají právo skutečné volby.
Na Zemanovi a Babišovi je dobré sledovat, jaké představy mají o změnách politického systému. Oba sní o zrušení senátu, tedy pojistky před autoritářskými a populistickými změnami ústavy. Jinými slovy, oba chtějí zrušit pojistky proti takovým lidem, jakými jsou právě oni dva. Zavedení povinné volební účasti by přitom vyžadovalo ústavní většinu hlasů v obou komorách parlamentu. Zemanovy nápady tedy naštěstí nejsou zatím relevantní.
Představa, že nejdemokratičtějším uspořádáním je, když všichni rozhodují o všem, je cestou do pekel. Zastupitelská demokracie, v níž informovaní voliči určují základní směr politiky, umožňuje rozumnější, civilizovanější a svobodnější poměry než přímá demokracie, která je eldorádem pro manipulátory. Cesta k tuhé diktatuře vede přes přímé všeobecné hlasování s povinnou účastí, v němž bude zcela pokřivený obsah volby, tedy o čem se hlasuje.
Miloše Zemana vynesla na Hrad dvakrát přímá volba s pokřiveným, vylhaným obsahem volby. Jednou to byla obrana národa před neexistujícím strašákem sudetských Němců a podruhé před neexistujícím strašákem migrantů. Povinná volební účast by jistě Zemanovi ještě přidala hlasy, protože by šlo k urnám ještě více lidí, kteří nemají informace, a proto mají strach. A kteří třeba ani nikoho jiného než Zemana neznají. Prostě demokracie jako řemen.