Ostudné ignorování padesátého výročí invaze „bratrských“ vojsk vysvětlil prezident Zeman tím, že nechtěl vystoupit po boku normalizačních komunistů. Mohl to učinit jinak, ale především platí, že s normalizačními komunisty je jedna ruka. Jednoho z nich jmenoval premiérem.

Skutečnost, že se hlava státu nevyjádřila k významnému výročí tragických událostí, předznamenávajících dvacetiletou dobu sovětského protektorátu, je skandální sama o sobě a nedá se ničím rozumným ospravedlnit. Z prezidentovy strany je to zjevná snaha „nepřilévat olej do ohně“ v atmosféře, kdy si veřejnost připomíná zločinné napadení Československa v režii Moskvy a v rozporu s mezinárodním právem, které místní pátá kolona Kremlu dodnes relativizuje.

Prezidentovo následné vysvětlení, proč tak neučinil, je neméně zarážející. „Jestli mluvili například takzvaní normalizační komunisté, tedy lidé, kteří až do roku 1989 byli členy Komunistické strany Československa, je třeba vědět, že tito členové museli schvalovat sovětskou okupaci. Je tedy poněkud bizarní, když nyní mluví proti ní. To je také důvod, proč jsem se k nim nepřidal,“ uvedl.

Toto vyjádření postrádá jakýkoli racionální smysl. Prezident mohl volit libovolnou formu, nemusel se k nikomu přidávat, a mohl tyto události připomenout třeba v krátkém televizním vystoupení. Že tak neučinil, mnohé vypovídá o něm samotném, a komu tím vychází vstříc. Nikoli poprvé, a nikoli naposledy.

Pokud měl Miloš Zeman na mysli předsedu Senátu Milana Štěcha, dlouholetého člena KSČ, opomněl, že jiného dle jeho příměru normalizačního komunistu, který byl až do roku 1989 členem KSČ, musel schvalovat sovětskou okupaci a teď „bizarně mluvil proti ní“, jmenoval předsedou vlády. Vzhledem ke své pozici zaměstnance podniku zahraničího podniku měl Andrej Babiš mimořádné výhody a privilegované postavení proti většině řadových členů KSČ. I proti Štechovi.

To je nepochybně mnohem závažnější akt, než vystoupení v den kulatého výročí sovětské agrese, jež se u nejvyššího státního představitele očekává. Současně s tímto premiérem přivedl k moci Jakešovy pohrobky, mezi nimiž se to jen hemží normalizačními funkcionáři.

Je zcela nedůstojné, pokud tyto výmluvy používá prezident, který před třemi lety ocenil státním vyznamenáním bývalého dlouholetého komunistického ministra zemědělství Miroslava Tomana, čímž posunul všechny do té doby známé hranice. A druhý den po výročí invaze si udělá čas na slavnostní zahájení agrosalonu Země živitelka za účasti Tomanova syna, dnešního ministra zemědělství, hájícího zájmy obřích zemědělských a potravinářských podniků v čele s Agrofertem.

Normálnímu smrtelníkovi zůstává nad těmito myšlenkovými pochody rozum stát. Alespoň těm, kdo si na ně ještě úplně nezvykli.