Prezident Zeman byl v TV Blesk vystaven otázce, jak je na tom doopravdy se zdravím. Podle moderátora vypadá jeden den dobře a další nikoli. Pochopitelně z toho Zeman se svou rétorikou vybruslil, protože měl zřejmě částečně ten lepší den. Svou fotografii, která koluje nyní po internetu, na které skutečně nevypadá moc dobře, vysvětlil takto: „To, jestli politik vypadá na fotografii dobře, nebo špatně, záleží z devadesáti procent na fotografovi, protože i z obludy dokáže dobrý fotograf vykouzlit krasavce a naopak z krasavce obludu. Já jsem samozřejmě obluda, takže v mém případě není nic těžkého tu obludu zachovat. Možná že dobrý fotograf by ze mě udělal i toho krasavce.“
Zeman má někdy samozřejmě i pravdu. O vytváření krasavce víme své, když se podíváme na billboardy z prezidentské kampaně. Na to dokonce není ani potřeba fotograf ověnčený mezinárodnímu a tuzemskými cenami. Photoshop a archiv fotek z lepší minulosti dělá divy.
Moderátor se ještě zeptal, jak to bylo s vyzvedáváním korunovačních klenotů, kdy prý Zeman ani po schodech nevystoupal do klenotnice a společnost mu zůstal dělat kardinál Duka. Prezident k tomu řekl: „Bez komentáře. Upřímně řečeno, já nerad chodím po schodech a upřímně řečeno, to, o čem mluvíte, není první rok, to je i v předchozích letech. Ale nic jsem vám neřekl.“
A k proměně své kondice: „Každý duševně normální člověk má dobu, kdy se cítí unaven a kdy se cítí svěží. Pokud vy se takto necítíte, tak se nechte vystavovat v cirkuse, protože budete fyziologická rarita.“
Jak se dají použít fotografie, to víme. Bernd Posselt by mohl vyprávět. Stačí vzít člověka trochu z podhledu a hned vypadá ještě víc sudetoněmecky a říšsko-nadřazeně a západoněmecky-blahobytně než ve skutečnosti. Jen někteří lidé vypadají ze záhadného důvodu pořád stejně, třeba Obama, Sobotka a podobné typy.
Problém je v tom, že nemáme jen jednu fotografii, ale hodiny a hodiny filmových záznamů. Konec konců i ono video z interview v Blesku, kde prezident stále kývá hlavou jako loutka, koulí očima a vrhá nepřítomné pohledy. Zůstává mu stále schopnost řeči, což, jak odborníci vědí, i při značném úbytku duševních sil, je schopnost, která člověka opouští většinou jako poslední. Terapeuti inteligentních alkoholiků o tom vědí své. Život je v ruinách, ale schopnost vysvětlovat, bránit se a sršet moudra je nenarušena.
Nejde o fotografy a biorytmy vlastní každému člověku. I laik vidí, že něco s prezidentem není v pořádku. To je hezké, že má i světlé chvilky. Jak ale můžeme vědět, že je hlava státu je bude mít zrovna v den, kdy zemi o něco půjde? Jak se můžeme spolehnout, že horších dní někdo nebude používat ve svůj prospěch, nebo prospěch nějaké cizí mocnosti?
Pochybnosti by mohlo rozptýlit jen objektivní lékařské vyšetření. Nikoli zprávy vydávané konsiliem, o jehož složení rozhodl Hrad a kde je jedním z lékařů i člověk, který je na seznamu agentů StB a pečoval o pražské komunistické celebrity ještě za minulého režimu. Prezident je zaměstnanec všech občanů a ti tedy mají právo vědět, koho vlastně zaměstnávají a v jakém stavu dotyčný skutečně je.