Prezident Zeman poskytl rozhovor České televizi. Dostal dotaz: „Za sociální demokracii známe jména na posty ministrů. Vy jste kritizoval případného ministra zahraničí Miroslava Pocheho. Uvítal byste, kdyby sociální demokracie nominovala někoho jiného?“
Na to Zeman odpověděl: „Já bych to velmi uvítal a považoval bych to za gesto dobré vůle respektující to, že podle ústavy prezident reprezentuje Českou republiku v zahraničí. Prezident jmenuje velvyslance. Čili jeho vztah k zahraniční politice je řekněme těsnější než u jiných resortů. To za prvé. A za druhé, já jsem zastáncem protiimigrační politiky a velmi mě potěšilo, že nedávno i pan Babiš se prohlásil za evropského lídra protiimigrační politiky. A mít ve vládě jako ministra zahraničí sluníčkáře, by bylo popřením těchto našich prohlášení i prohlášení vlády.“
Pokud jde o Ústavu, pustil se Zeman trochu na křehký led. Článek 63 Ústavy ČR říká, že prezident „a) zastupuje stát navenek, b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy.“ To je všechno. Takže stát zastupuje, ale nikde se tam nepíše, že řídí zahraniční politiku. Zahraniční politiku u nás určuje vláda, ne prezident. I ohledně zmíněných pravomocí se dále v toméž článku píše, že „rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavců 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády“. Takže ani v tom prezident suverénem není.
Logické by bylo, aby prezident bral především v úvahu, co chce vláda. Jenomže to by se mesměl pouštět do svérázných zahraničních akcí, třeba že na jednání s Putinem v Moskvě vzal v roce 2015 záhadného pana Nejedlého a ne ministra zahraničí a velvyslance v Moskvě.
Proti panu Pochemu lze mít různé výhrady, ale že by to byl sluníčkář, je dost pochybné. Spíše mu přitížilo, že při prezidentské volbě podpořil Jiřího Drahoše, a to mstivý Zeman neodpouští. Primitivní antimigrační tažení pana Zemana není třeba komentovat.