Na TV Barrandov se prezident Zeman vyslovil k tomu, jak pozná odbornost ministrů.
„No, tak v každém případě já budu studovat jejich životopisy, které jsem dostal. A z těch životopisů se něco o odbornosti dovíte. A po tolika letech v politice si troufám tvrdit, když jsem se seznamoval s problematikou jednotlivých resortů, že kdyby byli absolutní neodborníci, takže to poznám.“
Nechme stranou, že ústava nic neříká o tom, že by měl prezident posuzovat odbornost. Bylo by zajímavé se podívat na to, jak dobrou ruku měl při výběru svých vlastních ministrů.
Na čele odborníků byl nepochybně ministr financí Ivo Svoboda. Před volbami Zeman halasně kázal o „Akci čisté ruce“. Ta se nakonec kvůli opoziční smlouvě nějak neuskutečnila. Jediný, kdo skončil za mřížemi (na pět let), byl jeho vlastní ministr Svoboda, a to za tunelování.
Pak je tu Stanislav Gross, skutečný odborník. Jako mladíček se stal ministrem vnitra a cítil se tam jistě jako ryba ve vodě. I jinak byl šikovný. Rozený odborník na problematiku. Jenom prostě jinou. Třeba jak rychle zbohatnout a mnohonásobně navýšit svůj majetek.
Ministrem zahraničí byl Jan Kavan, krycí jméno Kato. Člověk na svém místě. Soudy, že byl veden jako spolupracovník neoprávněně, ovšem vyhrál, jako skoro všichni. Státní bezpečnost neměla vědomé spolupracovníky. Všichni byli vymyšlení nebo ve stavu bezvědomí a nevědomí. To dá rozum. Proto to tady čtyřicet let fungovalo. Takže abychom byli přesní, Kavan byl veden jako spolupracovník. Soud konstatoval, že neoprávněně. Oba výroky jsou pravdivé. To je tak všechno. Jen to jaksi není všechno.
Zemanův ministr zdravotnictví Ivan David dnes pilně řeční na komunistických akcích a věří konspiračním teoriím o sestřelení malajského letadla nad Ukrajinou. „Aniž bychom se zabývali detailem, kdo byl onen mouřenín, který dvěstědevadesátiosminásobnou vraždu vykonal, jde o stranu USA a spřátelených oligarchátů, které si říkají demokratické, vyspělé, svobodné, atd., atd.“ (Parlamentní listy 3. 9. 2014)
Ministrem obrany byl Jaroslav Tvrdík, který po odchodu z funkce dostal trafiku šéfa Českých aerolinií. Poté, co je poněkud zdevastoval, stal se šéfem volebního štábu ČSSD za Jiřího Paroubka, aby stranickou pokladnu proměnil v dokonalé vakuum, sen experimentálních fyziků.
Ministrem bez portfeje byl Karel Březina. Portfej mu možná chyběla, portmonka nejspíš nikoli. V říjnu 2014 byl pravomocně odsouzen za to, že neoprávněně pobíral odměnu za práci v dozorčí radě Dopravního podniku hl. m. Prahy. Březina si posléze jako konzultant Kateřiny Valachové měl na ministerstvu školství vydělat 212 tisíc korun, ale žádné doklady o konzultacích se nenašly. Znám je též jako bývalý manžel spisovatelky Báry Nesvadbové.
A tak bychom mohli pokračovat u dalších jmen. Odborníci jeden jako druhý, především pokud šlo o všelijaké funkce, odměny, spekulace a vysvětlování, že s StB nic společného neměli a všechno je vykonstruované.
Takže můžeme být klidní. Vhodné lidi Zeman pozná. Kdepak, je zbytečně skromný. Ten se v politice nemýlil. Je pomýlený v osobní morálce a učinil z toho politickou výhodu. Taky odborník.