Prozápadní Češi jsou v menšině proto, že se v jakémsi patosu příliš spoléhají na kouzelníky, kteří by je vytáhli z jejich bryndy. A přitom nedostatečně pracují na obnově polistopadové demokracie. To není kritika Jiřího Drahoše. Ten dělal, co uměl. Je to spíše slovo „do vlastních řad“. Čechů, kteří zde skutečně něco dělají pro koncept liberální společnosti, je ve skutečnosti nedostatek a příliš mnoho lidí se jen veze na občasných vlnách moralistních emocí, jež jsou bohužel povrchní, a proto málo účinné v politické soutěži.

Miloš Zeman tedy vyhrál prezidentské volby. Ale vyhrál jen velmi těsně.

Zatímco v Praze byl poražen dramatickým poměrem 68:32 procentům hlasů a prohrával i v dalších velkých městech, tak venkovští voliči si vynutili setrvání Miloše Zeman ve funkci hlavy českého státu, a to poměrem 51,8 procent ku 48,2 procentům hlasů.

Prozápadní a svobodomyslní Češi prohráli již několikáté volby za sebou. Zemanův mandát není ale nijak omračující.

Proč je prozápadní část veřejnosti stále v té slabší polovičce, zatímco celkový ekonomický a civilizační vzestup České republiky je výsledkem právě těsné sounáležitosti země s vyspělou Evropou?

Analýzou všech možných příčin se budeme jistě zabývat důkladně. Nelze z nich vynechat silný manipulativní vliv antievropských médií a také absurdní a téměř nevysvětlitelný strach venkovského obyvatelstva z imigrace, která se Čechům prakticky zcela vyhnula.

Svou roli nepochybně hrají i chyby, kterých se dopouštějí špičky Evropské unie při řešení naléhavých současných problémů a jejich nízká ochota chápat převažující mentalitu východních zemí a neschopnost čelit destruktivnímu vlivu ruské propagandy. České volby jsou jakousi ozvěnou evropských problémů. To ale není výčitka Evropě. Jen konstatování.

Hlavní chybu musíme ale zcela jistě hledat na vlastní straně, tedy na straně demokratického tábora. A je třeba se poučit. Češi liberální orientace by neměli nadávat na zaostalost českého a moravského venkova. To je k ničemu. Pro budoucnost by bylo mnohem lepší, když se budeme snažit náš venkov pochopit.

Kolik ještě prohraných voleb čeká liberální část veřejnosti, než její hlas převáží? Možná se jí začne dařit, až odejdou všichni Češi nakažení reálným socialismem. Může to být ale i dříve, kdybychom se naučili pracovat pro demokracii nikoli pouze v patetických kampaních a s falešnou vidinou mesiáše, který nás má zachránit, nýbrž v každodenní, o dost skromnější, ale účinnější práci v demokratických institucích. Prozápadní Češi jsou v menšině proto, že se spoléhají na kouzelníky a neprac

ují na svém konceptu demokracie každodenně a kontinuálně.

Miloše Zemana naše myšlenka české liberální demokracie zcela jistě přežije. Není vůbec nutné a správné propadat beznaději. Jiří Drahoš řekl: Nezvítězili jsme, ale neprohráli jsme. To si sice žádá malou korekturu. Prohra to je. Ale tato prohra není definitivní.

Jiřímu Drahošovi je třeba poděkovat za ohromné nasazení a stejně tak i jeho dřívějším protikandidátům a následným spojencům. Mnoho lidí tu odvedlo dobrou práci. Ale demokracie stojí na tom, že o ní budeme usilovat každý den. To se musíme naučit a pak nás žádný východní buran nezničí.

 

Pavel Safr Twitter Banner

Revue Forum Banner
Pavel Šafr
Pavel Šafr
Šéfredaktor deníku FORUM 24
Další články autora