Lhaní a intriky jsou jedna věc, nechutnost druhá. Politika je plná lidí, od kterých je možné se znechuceně odvrátit, protože normální člověk je citlivý na korupci nebo podrazy, ale existuje ještě jedna vlastnost, která budí nechuť. Nikoli jen z morálních důvodů, ale z estetických. Říká se tomu hezkým českým slovem „oplzlost“. Už tím, jak to zní, budí dojem čehosi slizkého a zapařeného. Přesně touto vlastností oplývá Miloš Zeman.

Zeman je z nějakého důvodu posedlý jistým mladým mužem, činným v think-tanku, kde zastávají názory Zemanovi vzdálené, který před lety jednou vystoupil v pornoscénce. Tam dělal činnost, kterou chlapci a dívky obvykle provozují tajně. Zemanova obsese tímto tématem budí už dojem nějaké poruchy. Ve slušné společnosti se o takových věcech nemluví, zvláště pak ne, když je mluvčím vysoce postavený člověk.

V rozhovoru pro Blesk v Lánech Zeman řekl: „Hluboce pohrdám těmi, kteří onanují před kamerou. Jsou to exhibicionisté a je to stejné, jako bych pohrdal člověkem, který si v parku rozepne kabát, prochází-li tam žena.“ Tím odváděl pozornost od toho, že jeho dcera Kateřina údajně dělala publikum na pornovečírku. To Zeman samozřejmě vždycky popíral. („Moje dcera neúčinkovala v žádném pornu. Pouze byla obviněna, že byla mezi diváky nějaké pornografické scénky.“)

Je pochopitelně možné, že má jeho dcera, mezitím uklizená ze zraků veřejnosti, dvojnici. Takové věci se na světě stávají, ale proč do toho tahá druhé lidi? Celkově je to dost pod úroveň. Měl by se ostatně poohlédnout po svém nejbližším okolí. Hradní ceremoniář Forejt také odešel z funkce za dost temných okolností. Mlčeti zlato.

Daniel Kroupa nám minulý rok v rozhovoru pro Svobodné fórum řekl, že by nechtěl být s Milošem Zemanem v jedné místnosti. Ze vzpomínek spolupracovníka jednoho bývalého ministra zase víme, že se dotyčnému ministrovi dělalo ze Zemana fyzicky nevolno. Jsou to celkem pochopitelné pocity.

Zeman je člověk, který nechce, nebo nejspíš už neumí, rozlišit různé režimy řeči. Své nehoráznosti a sprostoty označuje slovem bonmot, což ovšem nemá s bonmotem nic společného. Bonmot je vtipný nápad, zdařilá situační poznámka, využívá paradoxu a dvojsmyslu. Německá Wikipedie říká, že bonmoty jsou považovány „za znaky ducha a jsou součástí schopnosti pohybovat se v náročné společnosti“.

Tak to v tomto případě nejspíš moc neplatí. Chybí tu jak duch, tak ona náročná společnost. Obojí v množství větším než malém.