Velkým investorům z ještě stále fungujících komunistických systémů, kteří se na cizí trh vydávají bez předchozího bilaterálního procesu na politicko-společenské úrovni na vlastní pěst, jde na 99 % vždy jen a pouze o preventivní vývoz investičního kapitálu z vlastní země a formou jeho „zaparkování“ nejlépe do nemovitostí k jeho schování. Nevede je k tomu nic jiného než strach, obava z toho, že se jednoho dne domovskému systému znelíbí a stanou se včetně svého majetku obětí neoficiálního „znárodnění“.

No a jak události posledního měsíce ukazují, tyto obavy se zhmotnily v realitu právě v případě Zemanových čínských srdečních chráněnců, Tvrdíkovy CEFC.

Tato tvrzení vycházejí ze zkušeností investičních makléřů a skautů s Číňany a Vietnamci, kteří o nich říkají, že jsou nakonec daleko přijatelnějšími a spolehlivějšími partnery než třeba Arabové, ale věřit se jim také moc nedá. Současně je pro Evropana poměrně složité pochopit jejich obchodní mentalitu, respektovat někdy nepochopitelná váhání, a především velmi překvapivé motivace k uzavření anebo naopak „pohřbení“ zdánlivě nadějného projektu.

Investoři z Číny a Vietnamu se navíc dělí na ty, kteří chtějí pouze bezpečně parkovat majetek, a na ty, kteří pod křídly oficiální mezinárodní obchodní komory hledají opravdu zajímavý projekt, zajímavou obchodní příležitost se zjevnou expanzí. Takoví investoři však do České republiky příliš nejezdí, ono jim v našich podmínkách již jaksi není co nabídnout. Oproti tomu v „banánových“ republikách Střední Ameriky je obchodní kontraktační fórum s investory pořádáno pravidelně s frekvencí 6 týdnů a čile se obchoduje a investuje.

Stalo se tedy téměř normou, že zhruba šest měsíců před termínem sjezdů komunistických partají či zasedáními všelidových parlamentů se začnou objevovat zájemci o „money parking“ s jasným zadáním: nakoupit cokoliv, co relativně neztratí hodnotu, nejlépe nemovitost, nemusí mít žádný výnos, může mít provozní režii, investora zajímá pouze rychlost, diskrétnost a bezpečně uložený kapitál, na který jim jejich domácí režim již jen stěží sáhne. A to je zřejmě i případ CEFC.

Zdroj z mezinárodních investičních kruhů tvrdí, že Zemanovi chráněnci z CEFC používají scénáře jako přes kopírák podle skupin „italských vážených obchodníků s realitami“, kteří jen za posledních dvacet let v Praze skoupili stovky činžovních domů a hotelů, v centru téměř celé ulice a jsou se svými aktivitami již jen 150 metrů od Pražského hradu na Zámeckých schodech.

Jen na území Prahy operuje jistě jedenáct italských „investičních skupin“, které nedělají nic jiného, než že dlouhé roky investují špinavé peníze svých kmotrů a pokud bychom se měli čas věnovat podrobnému průzkumu Katastru nemovitostí pak zjistíme, že italské mafii patří polovina Starého a Nového Města, Vinohrad a Žižkova. Když ne celé domy, tak alespoň byty nebo prázdné půdy.

Nakonec nebýt vraždy novináře a tím i paradoxně česko-slovenského revolučního hrdiny Jána Kuciaka a jeho partnerky, nezačalo by se o těchto dlouholetých mafiánských praktikách psát.

Takže si Zemanovi a Tvrdíkovi Číňané zřejmě také nasypali především na dluh půjčené čínské státní peníze do podobných „nesmyslů“ jako italskou vládou honěná mafie, a to ještě s asistencí našeho prezidenta.

Pokud se podíváme na portfolio obchodních aktivit CEFC v Čechách, jen se nám potvrzuje, že Číňané nepřijeli do Čech stavět nové fabriky, otevírat nová pracovní místa a dát tím Zemanem slibovanou obří finanční injekci české ekonomice, naopak. Přijeli pouze jen živelně napěchovat peníze, které jim ještě navíc z velké části ani neříkaly „pane“, do nesourodých a dlouhodobě nevynášejících akvizic v turistickém ruchu, sportovním marketingu a předražených nemovitostí v předražených lokalitách.

Jejich kapitálový vstup do strojírenství a lehkého průmyslu nehodnotím jako investici, tam pouze nakoupili akcie, nic víc, nic míň.

Čína má svého nového Mao tse-tunga, Miloš Zeman a Češi silného nepřítele

Miloš Zeman udělal ve vztahu k CEFC ale i k Číně a jejímu vlivu a významu pro Českou republiku mnoho opravdu fatálních chyb, které by se nám mohly brzy vymstít.

Od začátku to byl od vrcholného manažera CEFC Jie Ťien-minga vlastně geniální nápad.

Vybral to vůbec nejlepší prostředí pro vytvoření naprosto bezpečné evropské centrály. Jeho kontakt s patologicky nesoudným a permanentně neúspěšným manažerem Jaroslavem Tvrdíkem (viz ministerstvo obrany, ČSA, volební kampaň ČSSD), který má dlouhodobě komfortní vztah s proasijským rusofilem a komunistou Zemanem vytvořil pro CEFC vymetenou dálnici k hnízdění v Praze s podporou a obdivem těch nejvyšších míst. No a Ing. Zeman, aby se celému světu pochlubil svou pragmatickou a prognostickou genialitou, vynechal všechny erudované ekonomy planety a pasoval čínského „investičního turistu“ Jie Ťien-minga do funkce svého poradce pro ekonomiku.

Byť byl podle důvěryhodných zdrojů v Šanghaji, Hongkongu a Šenzenu Miloš Zeman varován před fixací na svého čínského přítele, patrně vůbec nepočítal s tím, že po všech excesech, kterých se Jie Ťien-ming vůči pekingskému režimu a novému přísnějšímu politbyru dopustil, vezme osud CEFC tak rychlý vývoj a její lídr bude v předvečer čínského Nového roku zatčen a na neurčito uvězněn.

Jaká ta situace vlastně nyní je a co je vlastně pravda?

Po říjnovém sjezdu strany a zvolení nového politbyra došlo k největšímu posílení pozice centrální vlády v Pekingu nad těmi provinčními, a i k vynucení si nejsilnějšího projevu loajality za posledních dvacet let. Prezident Si Ťin-pching obratně využil situace a věren svému předsevzetí zamezit nadměrnému vývozu domácího investičního kapitálu do zahraničí a potlačení korupce, zahájil nekompromisní tažení proti největším obchodníkům na trhu, jejichž rozmach svědčil o nerespektování zájmů strany a lidu. V síti těchto aktivit tak skončila i CEFC a její lídr Jie Ťien-ming.

Různé zdroje nezávisle na sobě tvrdí, že prvním krokem politbyra bylo nařízení státem ovládaným bankám a investičním subjektům, aby přestaly poskytovat úvěry na investice, které se netýkají domácí produkce. Současně podle zdroje ze Šenzenu dostaly podobný pokyn, či žádost od provinčních vlád i nebankovní úvěrové společnosti a beze zbytku loajálně vyhověly.

Takže se na počátku listopadu CEFC ocitla v kritické situaci, kdy čelila tlaku věřitelů a snažila se za každou cenu dokončit obchod v Čechách se snahou ovládnout česko-slovenskou finanční skupinu a získat tak co nejlevnější zdroje investic bez toho, aby vše, co by pobočka v Evropě pod vedením Tvrdíka nadále podnikala v investicích probíhalo bez rizika kontroly a zákazů Pekingu. Tak a k tomuto cíli od začátku zřejmě Jie Ťien-ming směřoval.

V neděli hlasováním delegátů Všelidového shromáždění došlo jednomyslně k úpravě čínské ústavy, čímž prezident Si Ťin-pching prakticky získal „nesmrtelnost“ doživotním nárokem na nejvyšší čínskou státní funkci. Došlo tedy k úpravě, která je špatnou zprávou jak pro Jie Ťien-minga, který se hned tak, a pokud vůbec, ze svého pobytu ve „vládním výslechovém hotelovém zařízení“ zřejmě nevrátí, ale především pro Miloše Zemana, který svou náklonností, důvěrou a spoluprací s nepřizpůsobivou CEFC vyslal do Pekingu jasný signál.

Je zřejmé, že rozzlobil a znepřátelil si od neděle nejmocnějšího vládce planety a vůdce politické strany, která má osmkrát více členů než Česká republika občanů dohromady. Miloš Zeman měl ještě šanci dát najevo svůj postoj a vybrat si sobě a národu bližšího partnera, nicméně udělal pravý opak. Nepřiznal chybu a nezbavil se nepřijatelného a nebezpečného čínského poradce, čímž vytvořil pro národ a stát bezpečnostní riziko, které od okupace 1968 nepamatujeme. Kdyby se údajně dnes měl v Pekingu na oficiálních místech tvořit seznam nežádoucích, Česká republika prý bude jistě adeptem na medaili.

Z tohoto by měl Zeman vyvodit pro sebe osobní důsledky dříve, než přijdou nevratné následky pro nás pro všechny.

Co bude s CEFC Europe, s fotbalovou Slávií a „nároďákem“, to opravdu nikdo netuší. Čínské zdroje mluví o tom, že Peking bude vyžadovat navrácení neoprávněně vyvezených státních investic a dvě státní agentury ze Šanghaje a Šenzenu na této problematice prý již diplomaticky i zpravodajsky pracují.

A Jaroslav Tvrdík? Je možné, že zůstane sám, sám bez informací a bude sedět v kanceláři a čekat, jak ten čím dál větší jeho a Zemanův mezinárodní průšvih dopadne.