ČNB musela v březnu tajně nakoupit podle odborných odhadů eura až za 500 miliard korun. Ačkoli to bankovní rada nechce lidem přiznat, nezvládá totiž plnit své předsevzetí, že udrží cenu naší měny nejméně na 27 korunách za jedno euro. Už zhruba tři a půl roku kvůli tomuto svému cíli oslabuje korunu.

Jenže čím více se blíží všemi očekávaný konec, tím více hazardních hráčů si kupuje koruny a za ně třeba dluhopisy (nikoli nutně tzv. korunové dluhopisy jako jeden nejmenovaný ministr). Koruna chce kvůli tomu posilovat (zdražovat vůči jiným měnám), což by vedlo k levnějším dovoleným v zahraničí a podobným „tragédiím“. To naši centrální bankéři nemohou dopustit a tak „tisknou“ české koruny, aby jich bylo hodně a byly levné. Za ně pak nakupují cizí měny, v našem případě eura.

Výsledkem je znehodnocování úspor nás všech, protože někdo to zaplatit musí. Ekonomové z ČNB totiž sice nakoupená eura nenechávají jen tak ležet ladem, ale na druhou stranu je nemohou investovat příliš riskantně, a tedy ani příliš výnosně, přestože jim v rámci možného nelze upřít šikovnost. Ztráta činí hrubým odhadem již desítky miliard ročně. Kdyby je někdo ukradl, alespoň by zůstaly v oběhu v ekonomice. V tomto případě se však jedná o čistou ztrátu, ze které nemá prospěch nikdo. Vývozci sice z oslabované koruny prospěch mají, avšak pouze na úkor dovozců a jejich českých zákazníků či obchodníků, které potkáme během zahraniční dovolené a jejichž zboží se nám zdá kvůli slabé koruně drahé.

Problém je, že bankovní radu nelze nijak zastavit. Kdyby někdy chtěla korunu posilovat, neměla by neomezené možnosti. Naopak oslabovat měnu může donekonečna. Tedy pokud nemá morální zábrany a pokud připustíme, že existuje nekonečno. Od začátku svého boje za slabší korunu do konce roku 2016 nakoupila eura za těžko představitelných 900 miliard korun. Pak ale přišlo to zdaleka nejhorší. V lednu 2017 nakoupila další eura za téměř 400 miliard korun. Své únorové a březnové nákupy zatím tají, ale podle odborných odhadů, které se objevily v médiích (např. na serveru iHNED.cz), utratila v únoru dalších asi 200 miliard a v březnu ještě mnohem více, možná až 500 miliard. Svým utrácením tak překonala utrácení všech ostatních v české ekonomice dohromady. Jinak řečeno, naše národní banka už kvůli neřízenému tlaku od spekulantů absolutně nezvládá oslabovat korunu podle svých plánů. Situace se prostě úplně vymkla kontrole, byť to centrální bankéři, z nichž většina byla dosazena prezidentem Milošem Zemanem, nepřiznají.

Ale proč vlastně mají takový cíl? Začalo to obavou z poklesu cen. Na něm samotném by nebylo nic špatného, ale ani nic dobrého, protože společně s cenami či nájmy by klesaly i mzdy a zisky. Mohlo by se však stát, že by pak lidé stále vyčkávali na další a další zlevňování a to by si sice od supermarketů nebo třeba instalatérů vynutili, ale zaměstnavatelé v celé republice by byli nuceni zareagovat dalším poklesem mezd a tak by to šlo dál a dál. Alespoň podle některých ekonomů, pesimistů a strašpytlů.

Víte, co pomáhá ekonomice po prodělaném úpadku? V první řadě investování (tedy utrácení např. za stavbu továrny), třeba i riskantnější než obvykle, a pak také klasické utrácení zákazníků, protože jinak by firmy neměly peníze na investice. Když se centrální bankéři před těmi třemi a půl lety rozhodovali, co dál, nebylo již možné nijak podpořit investice. Úvěry byly tak levné, jak jen to běžnými prostředky šlo. Podle bankéřů nezbývalo, než začít válčit s ostatními centrálními bankami. Jak se to dělá? Právě tak, jak jsme si popsali. Jako centrální banka nakupujete do svých zásob cizí měnu.

Později se již ČNB přestala obávat spirálovitého poklesu cen a mezd. Proč tedy v nákupech eur pokračuje? Důvody jsou dva. Za prvé, chtěla dosáhnout dlouhodobě slibované inflace. Svou vysněnou inflaci v české ekonomice si určila tak, aby nás připravila na zrušení české koruny a na přijetí eura. Za druhé, neví si rady, jak skončit, aby nenapáchala více škody než užitku.

Jakub Černý
Jakub Černý
Redaktor deníku FORUM 24
Další články autora