Je tu nová situace: Na Ovčáčkově Twitteru se nyní shlukují Babišovi kritici. Přátelé Ruska se zlobí na premiéra, že se jeho vláda přidala k západním spojencům a nechala z České republiky vyhostit na protest proti agresivním praktikám východní velmoci tři ruské diplomaty. Následně ministr spravedlnosti – a to zcela jistě s Babišovým souhlasem – nechal vydat ruského hackera Jevgenije Nikulina k trestnímu stíhání do Spojených států.
To už je pro fanoušky Miloše Zemana, kteří si ještě donedávna spokojeně mysleli, že prezidentovo spojení s Babišem má ideovou povahu a oba chovají společný odpor ke všemu, co nám přinesla polistopadová demokracie.
Jeden Zemanův sympatizant kupříkladu říká, že prohlédl a poznal v Babišovi ryzího „pražského kavárníka“. Jiný zase varuje, že se tím staví Babiš jak proti Rusku tak proti Donaldu Trumpovi. Tento pán píše: „Lidé, kteří se radují z vydání Nikulina do USA nechápou pozadí – je to boj proti Trumpovi a zároveň proti Rusku. Alespoň mi to pomohlo zařadit si Babiše, který byl pro mě trochu záhadou.“
Záhada jménem Andrej Babiš je ale mnohem méně záhadnější než se Zemanovým obdivovatelům zdá.
Trestně stíhaný premiér v demisi nutně potřebuje získat na Západě nějaké uznání a razítko jakési normálnosti. Je to pro něj životně důležité. S Evropskou unií ho spojuje nejen jeho byznys a jeho dotace, ale navíc i logická potřeba podezřelého vetřelce, který překreslil politickou mapu České republiky, maskovat se a etablovat v normální společnosti. Babiš opravdu dobře ví, že kamarádi Miloše Zemana v Rusku a v Číně takovou normální společností nejsou, a proto mu žádný dojem legitimity nezajistí.
Babiš ve svých kampaních velmi šikovně využil atmosféry frustrace a rozvratu, kterou zde výrazně přiživila masivní ruská propaganda. Měl dlouho s touto propagandou stejné zájmy a proto ho dezinformační weby tak úzkostlivě šetřily a často přímo vynášely jako spasitele a Zemanova duchovního syna.
Navíc Babiš tím, že nakoupil a z gruntu změnil kdysi liberální média a začal silně manipulovat trhem s informacemi, tak výrazně přiblížil české prostředí k ruskému modelu. Jeho strana ANO je svým všeobjímajícím profilem dvojčetem Putinovy strany „Jednotné Rusko“, která má také hlavní média pevně v ruce.
Nyní opravdu došlo k paradoxní situaci, kdy Babiš, který přibližuje v podstatných aspektech politický systém České republiky k autoritativnímu ruskému modelu, je zároveň okázalý a loajální spojenec Ameriky. Představa, že se přitom zapojuje do bojů mezi Trumpem a jeho oponenty je zcela absurdní. Prostě jen reaguje na oficiální potřeby americké administrativy.
Politicky myslící lidé si těžko zvykají na to, že nějaká státník může být natolik ideově flexibilní, jako je Babiš. Ideologické formule stejně jako skutečné ideály mu jsou zcela lhostejné a jeho chování je výslednicí průniku aktuálních dominantních sil a jeho ryzích mocenských potřeb. Nic víc v tom nehledejme.
Je velmi dobře, když se konečně Babišovy zájmy také jednou ocitly v souladu s bezpečnostními zájmy státu a s hodnotami a zájmy svobodného světa. Jen to není na příliš velkou pochvalu, protože tím není nijak narušen Babišův základní princip, který určuje celé jeho chování: Absolutní účelovost. A navíc tím zakrývá to hlavní: demontáž liberální demokracie postavené na dělbě a veřejné kontrole moci.