V Novém Jičíně se místostarosta Ondřej Syrovátka rozhodl nehledět na podobizny Miloše Zemana a nechal je v úřadě sundat ze zdí. Obdobně se zachoval i ředitel teplického gymnázia Zdeněk Bergman, který portréty prezidenta chtěl dokonce nechat zahrabat do kompostu. Kolem obou případů se rozhořela diskuze, zda si to vůbec někdo může dovolit. Samozřejmě, že může, zákon ani žádný předpis mu to nezakazuje, navíc to dokazuje morální úroveň takového člověka. Je to jasný vzkaz, že v jeho úřadě, nebo škole, Zeman ostudu dělat nebude.
Přestože se portrét „panovníka“ umisťuje na zdi ve školách téměř 150 let, jedná se pouze o jakýsi zvyk. Povinnost mít na zdi podobiznu úřadujícího prezidenta tedy neexistuje, a proto nikdo nemůže před Syrovátkou a Bergmanem mávat vyhláškami, paragrafy a trestními oznámeními. Tito pánové by navíc měli být za svůj čin spíš pochváleni.
Například školní třídy jsou totiž místem, kam by zarámovaný Zeman neměl vůbec patřit. Pokud se děti a mládež mají celé hodiny dívat na portrét nějaké osobnosti, měl by to být člověk, který jim může jít příkladem, mohou si ho vážit a nemusí se za něj stydět. A tyto atributy skutečně současná hlava státu nesplňuje.
Vždyť se nedá hovořit ani o tom, že by Zeman naši zemi nějak slušně reprezentoval v zahraničí. Kam přijede, všichni se děsí, co zase provede, jestli se na něj nebude muset čekat, nebo zda bude střízlivý. Od doby, kdy však prezidentovy cesty z větší části míří na Východ, konkrétně do Číny a Ruska, nemusí občan, který by si přál na Hradě důstojného zástupce, tolik odvracet zrak.
Co však dokáže Zeman napáchat na území naší země, kterou označuje za svoji, stačí na to, aby se lepšolidi, tedy ti, kteří nesouhlasí s buranskou a sprostou politikou současného prezidenta, začali bouřit a proti prezidentovi, který bere všechny jako své poddané a jeho názoroví oponenti jsou jím věčně uráženi, podnikat různé kroky.
Mezi ně bezpochyby patří i upozorňování na jeho nedůstojnou reprezentaci státu, blízké vztahy s Kremlem, který se patrně dvakrát dokázal postarat o to, aby jeho vazal usedl v prezidentském křesle a podivnou lásku k Číně. Takovým upozorněním může být i odstraňování Zemanova portrétu z míst, kde byl podle zažité tradice umisťován.
Proč ovšem dodržovat tradici u člověka, který se snaží jich co nejvíce pošlapat, včetně těch ústavních. Je pochopitelné, že zaznívá heslo „nejsme jako oni“, ale sundání Zemana přeci nejde srovnávat s tím, že prezident někoho veřejně nazývá zm*dem, nebo že jeho mluvčí neustále na sociálních sítích uráží kohokoliv, kdo není jeho šéfovi po chuti.
Jiří Ovčáček se například klidně otírá třeba o profesora Jana Pirka, muže, který zachránil desítky lidských životů, nebo biskupa Václava Malého. Přitom tito muži toho naší zemi dali daleko víc, než Zeman a umístění jejich podobizny do škol by mělo větší smysl než sem aplikovat prezidentské foto. To by mělo zmizet v kompostu, nebo alespoň někde ve skladu, mezi nepotřebnými věcmi.
