Ve věku 96 let dnes v Hamburku zemřel bývalý německý kancléř Helmut Schmidt. S odvoláním na jeho ošetřujícího lékaře o tom informovala agentura DPA. Sociálnědemokratický politik stál v čele spolkové vlády v letech 1974 až 1982.
Schmidt byl letos dvakrát hospitalizován a od zářijového propuštění z nemocnice zůstával v domácí péči. Dnes ráno ošetřující lékař oznámil, že se exkancléřův zdravotní stav výrazně zhoršil.
V křesle spolkového kancléře nahradil Schmidt v roce 1974 Willyho Brandta, v jehož vládách předtím zastával posty ministra obrany, financí a hospodářství. Během své vlády se musel vyrovnávat především s následky světové ropné krize i s domácí vlnou násilí, kterou rozpoutala krajně levicová Frakce rudé armády (RAF).
Po ukončení svého působení ve vysoké politice byl Schmidt v 80. letech spoluvydavatelem týdeníku Die Zeit, napsal řadu knih a až do vysokého věku se vyjadřoval k aktuálním politickým otázkám.
Kdo byl Helmut Schmidt
Helmut Heinrich Waldemar Schmidt se narodil 23. prosince 1918 v Hamburku.
Po maturitě v roce 1937 byl odveden do armády a sloužil u protiletadlového dělostřelectva, v letech 1941–1944 na východní a v letech 1944–1945 na západní frontě. Pro kritické výroky o Hermannu Göringovi a NSDAP měl být postaven před soud, jeho vojenští nadřízení tomu ale zabránili tím, že ho stále přemísťovali.
Na jaře 1945 byl zajat, po propuštění vystudoval ekonomii a v letech 1949–1953 vedl dopravní oddělení hamburského magistrátu. Roku 1942 se oženil s Hannelore Glaserovou a měl s ní dvě děti.
Roku 1945 vstoupil Schmidt do sociálnědemokratické strany (SPD), v letech 1948–1949 byl předsedou její studentské mládeže a v letech 1968–1984 místopředsedou strany. V letech 1953–1967 byl poslancem Spolkového sněmu a v letech 1958–1961 poslancem Evropského parlamentu. V letech 1961–1965 byl členem rady města Hamburku a získal si velkou popularitu při záplavách v roce 1962.
V první vládě sociálnědemokratického kancléře Willyho Brandta (1969–1972) působil postupně ve funkcích ministra obrany, financí a hospodářství, v Brandtově druhé vládě (1972–1974) pak ve funkci ministra financí. Po rezignaci Willyho Brandta v roce 1974 byl zvolen pátým kancléřem SRN. Během jeho vlády postihla Německo vleklá naftová a hospodářská krize i řada teroristických atentátů tzv. Frakce Rudé armády. Jako kancléř se velmi spřátelil s francouzským prezidentem Giscardem d’Estaingem a společně prosazovali další kroky evropské integrace i zřízení skupiny G7.
Když roku 1977 Sovětský svaz rozmístil v Evropě rakety SS-20, snažil se Schmidt prosadit, aby je buď opět stáhl, anebo aby zde odpovídající rakety umístily i USA. Tím se rozešel s většinou své strany a ze sporů vznikla Strana zelených. Záměr přesto následující pravicové vlády prosadily. Roku 1982 ztratil Schmidt parlamentní většinu a místo něho byl kancléřem zvolen Helmut Kohl.
Schmidt dostal za svoji činnost asi 30 čestných doktorátů, několik čestných občanství a mnoho různých cen. Působil v řadě nadací a zdůrazňoval potřebu mravní obnovy. V roce 1997 uveřejnil návrh „Obecné deklarace lidských povinností“ a na pozvání Václava Havla se zúčastnil i pražského Fora 2000.
Schmidt byl náruživý kuřák, kouřit začal v deseti letech a kouřil více než 40 cigaret denně.
Do světové politiky se zapsal dvěma svými výroky:
• „Hlemýždí tempo je v každé demokracii normální.“
• „Právní stát nemá vítězit ani prohrávat, ale má existovat.“