Co se ještě musí stát, aby lidé zaplnili Václavské náměstí? Aby přišli pískat před Úřad vlády? Dva hlavní představitelé naší země evidentně zkoušejí, co všechno ještě mohou udělat a projde to. Zatím jim prošlo všechno.
Dávkují to postupně, někdy nenápadně. Lidé si zanadávají na sociálních sítích, čas od času se jich dokonce pár stovek sejde na Václaváku. A to je vše. Stejně Babiše a Zemana zvolí. Ale to, co rozjeli od letošního podzimu, je zcela nový příběh, který nemá dobrý konec pro naši demokracii a svobodu.
Pravda je taková, že řada těch, kteří by měli žít v ostudě a ústraní kvůli tomu, co dělali před rokem 1989, je dnes na výsluní. Jeden z nich je premiérem v demisi. Ale pojďme se na tu naší situaci podívat podrobněji. Vezmeme si to v bodech.
Prezidentem je člověk evidentně nezdravý, který škodí naší zemi. Podráží spojence. Pomáhá nepříteli. Na západě nevítaný, na východě s úsměvem vítaný.
Premiérem je člověk, který nezískal důvěru pro svou vládu. Nemá lustrační osvědčení, byl prominentním komunistou, donašečem zločinecké StB. Je obviněný z rozkrádání dotací. Že kradl, konstatovali i vyšetřovatelé EU. Je ve střetu zájmů, který nemá obdoby. Jeho firma žije ze zakázek a dotací, o kterých rozhodují jeho podřízení.
Ministrem vnitra je Lubomír Metnar, který před rokem 1989 mlátil obuškem lidi toužící po svobodě.
Předsedou komise pro dohled na Generální inspekcí bezpečnostních sborů, tedy tím, kdo kontroluje kontrolory všech policistů, je Zdeněk Ondráček, další z těch, kteří v roce 1989 tloukli lidi, kteří se pokojně sešli v centru Prahy. Dodnes členem KSČM. Nikdy se neomluvil. Prohlásil, že ničeho nelituje a že by se zachoval stejně. Zbil i neozbrojené ženy.
Místopředsedou sněmovny je Tomio Okamura, který velmi usiluje o to, dostat nás ze západních struktur, kde jsme hrdými členy. Jeho strana SPD má vazby na Rusko. Proruské weby, které vedou dezinformační válku proti České republice, ho oslavují. Jeho politika je postavená na boji proti neexistujícím uprchlíkům.
Ministrem zdravotnictví je Adam Vojtěch, 31letý absolvent práv a mediálních studií. V oboru zdravotnictví nebo managementu nemá žádné zkušenosti. Veřejnost ho zná jako Kena, neúspěšného soutěžícího v pěvecké soutěži Superstar.
Ministryní obrany je Karla Šlechtová, žena, která se ve své dosavadní profesní kariéře věnovala dotacím EU. Armádu viděla maximálně ve filmu.
Komisi pro dohled nad Nejvyšším bezpečnostním úřadem vede Miloslav Rozner z výše zmíněné populistické SPD. Rozner se proslavil neschopností dát dohromady jednu souvislou větu. Ve své straně je považován za experta na kulturu. Dosud pracoval jako pekař, jako čerpadlář na benzinové pumpě a organizátor koncertů skupiny Argema. Známý je také tím, že popírá existenci koncentračního tábora v Letech.
Je to jen několik příkladů. Pokračovat by bylo možné dál a dál. Bohužel. Samostatnou kapitolou je například okolí prezidenta. Kancléř bez prověrky s podivným způsobem podnikání a záhadným zbohatnutím. Nejbližší spolupracovník Martin Nejedlý. Rovněž bez prověrky, zato s až příliš dobrými kontakty v Kremlu. Mluvčí Ovčáček, bývalý propagandista komunistů sloužící straně v jejich Haló novinách.
Ano, je pravda, že Babiš i Zeman vyhráli volby. Ovšem Babiš získal přibližně 30 % hlasů. A 70 % lidí si jeho vládu nepřeje. Přesto nám vládne svou jednobarevnou firmou. Ehm, tedy vládou. Zeman také vyhrál. Ovšem tak těsně, že nebýt podpásové nekampaně, kterou vedl a financoval z neznámých zdrojů, pravděpodobně by na Hradě nebyl.
Ani jeden z nich nemá mandát dělat si s Českou republikou, co chce. Když to nechápou, měli by jim to vysvětlit lidé. Možná se to nezdá, ale lidí se politici typu Babiš a Zeman bojí. Ne několika oponentů na mítincích. Mají strach z plného Václavského náměstí. Z ulic plných demonstrantů. Mají strach z toho, že se v zahraničí dozví, co u nás páchají.
Také jste naštvaní? Neduste to v sobě. Vezměte kamaráda a pojďte pro začátek v pondělí 5. března v 19 hodin na Národní třídu. Udělejte to pro sebe a pro Českou republiku. Kolik nespokojených se nás tam sejde? Zatím to vypadá až na třicet tisíc.
