Polistopadová demokracie prochází v posledních pěti letech těžkou zkouškou. Vpád populistického hnutí Andreje Babiše na politickou scénu a do médií způsobil díky gigantickému množství vložených peněz a také díky téměř dokonalému marketingu totální rozvrat stranického spektra. Ke slabosti demokratických stran přitom přispěly i chyby jejich vůdců a někdy až šokující neschopnost.
Velké množství demokraticky orientovaných lidí již propadá z tuhého mocenského komplotu autoritářů Miloše Zemana a Andreje Babiše naprosté beznaději. Otázka „jak z toho ven“ zaznívá na všech debatách o obraně svobody.
[yop_poll id=“15″]
Jakkoli je užitečná a záslužná snaha aktivistů, kteří organizují protesty, demonstrace a petice, tak skutečnou a efektivní silou, která může prorazit cestu ze začarovaného kruhu kryptokomunistického sevření české společnosti, je jedině fungující masová demokratická strana. Politický problém můžeme vyřešit jedině politickými nástroji. Česká demokracie nutně potřebuje budoucí vítězství jedné z demokratických stran ve volbách. A na tom je třeba pracovat.
Na současné scéně jsou přitom dvě takové demokratické strany, které nám dávají naději na obnovu polistopadové cesty. Každá má své přednosti a také přirozeně i slabiny. Je to jednak Občanská demokratická strana a pak je to také Pirátská strana. Může to pro mnohé působit zvláštně, když někdo uvažuje o naději pro Českou republiku a klade přitom vedle sebe tak rozdílné subjekty. To ovšem zcela odpovídá hloubce průšvihu, v němž se nacházíme.
ODS s Petrem Fialou v čele má značnou naději na další vzestup. Zbavila se nánosu vekslácké kultury, která kdysi stranu skoro pohřbila a formuluje jasnou vizi státu bez státní buzerace a šikany. Sázka na solidní image Petra Fialy by ale těžko mohla sama o sobě ve volbách překlenout hranici dvaceti procent. Jedinou myslitelnou cestou pro ODS je masivnější a rozhodnější obrana zájmů konkrétních voličských skupin, na které těžce dopadá současné nakynutí státního aparátu, protože likviduje svobodu v podnikání a každé iniciativě. Této straně by také prospělo, kdyby se přestala kočkovat na komunální úrovni s hnutím ANO, protože je prostě toxické.
Představme si ale, že bychom se jednou probudili do země, která má premiérem Petra Fialu. Žili bychom totiž opět v normální a respektované zemi, kterou by už nemohl tolik poškozovat její patologický prezident. Navíc obnovená síla ODS by pomohla vyřešit i náš hradní problém.
A teď si zkusme představit, že bychom se probudili do země, v níž je premiérem Ivan Bartoš. Premiér s dredy je asi tak tisíckrát lepší představou, než primitivní slovenský oligarcha, který si privatizuje stát.
Dlouho bylo záhadou, co jsou piráti vlastně zač. Nejprve působili jako anarchistická parta, která chce odstraňovat právo na soukromé duševní vlastnictví. Svými jakobínskými projevy typu „pusťte nás na ně“ a ostentativní touhou po zavírání pak vypadali chvilku jako Babišův komsomol, který se chce stejně jako oligarcha přiživit na antikorupční hysterii. Na lidi s orientací liberální pravice pak působilo neblaze, že Piráti odvádí voliče liberálním stranám a působí na mladé lidi jako strana městských liberálů, ale přitom reálně provádí politiku progresivní levice, která má ráda státní regulaci všeho možného. Už slovo „pirát“ evokuje něco nesystémového a téměř nebezpečného.
Politická realita současné scény je ale taková, že potřebujeme dobrou pirátskou stranu. Respektive: po morálním, mentálním a zejména volebním bankrotu sociální demokracie potřebujeme stranu liberální levice. To si pod dojmem nástupu antidemokratických a kryptokomunistických sil uvědomí i zastánce liberálního pravého středu.
Piráti v posledních měsících projevili důležitou a velice pozitivní věc: Nejsou spolucestující hnutí ANO a nejsou Babišovými ochočenými miláčky, což si původně Babiš o nich zjevně myslel, že jimi budou. Převezli ho. Pro českou demokracii udělali Piráti dobrou službu tím, že se projevili jako suverénní politická strana s demokratickou orientací. A to je moc dobře. A Ivan Bartoš by byl stejně jako Petr Fiala dobrým předsedou vlády. Jen by akcentoval politiku, která je zastáncům demokratické pravice přirozeně vzdálenější. Lze ale usuzovat, že by to byla politika legitimní a demokratická. Nebyla by založena na podvodu a manipulaci, jako politika současného hegemona moci.
Pak tu máme ještě opuštěné voliče liberálního středu. Svobodomyslný pozorovatel naší politické scény by velice rád uvedl, že ideálním premiérem by byl také Miroslav Kalousek, nebo jiný politik jasně proevropské orientace. Je třeba říci, že členové TOP 09 a Starostů neměli dostatek disciplíny a morální síly se postavit za svého přirozeného vůdce, přičemž tu nikdo jiný než Kalousek v této důležité části politického spektra není. Nezbývá, než si přát, aby se tyto strany vzpamatovaly a začaly pracovat na zásadní obnově, která už asi nebude možná ve stávajícím půdorysu.
Rok 2018 byl tragickým rokem pro českou demokracii. Máme u moci komunisty, kteří znovu těžce poškozují naši zemi a táhnou ji na východ. Na druhou stranu je ale cítit, že občanská veřejnost se probudila z letargie a obnova ODS i volební úspěch Pirátů je velkou nadějí, že se současného marasmu jednou zbavíme. V roce 2019 bychom měli vytvořit základy pro novou, lepší a demokratickou Českou republiku, která již nebude eldorádem druhohorních ještěrů ze sovětského Jurského parku.
