Tak tohle už pánové v Bruselu skutečně přehánějí. Nejdřív se kvůli protiruským sankcím pomalu nedopočítáme peněz na nákup másla a nyní se jim zase nelíbí, že se v našem Tuzemáku nachází rakovinotvorná látka. Několik měsíců před Vánoci je tak úplně jasné, o co EU kráčí. Chce narušit klidný průběh svátků a možná je do budoucna i zrušit.

Takto by mohl reagovat jakýkoliv euroskeptik, který naslouchá slovům politiků typu Petra Macha nebo Jana Zahradila. Přitom při bližším ohledání je jasné, že za všechny tyto zákazy, které přicházejí z Unie, si z velké části můžeme sami.

Už skutečnost, že se Tuzemský rum, chlouba českého alkoholového průmyslu, nesmí jmenovat rum, jelikož ho nevyrábíme z cukrové třtiny, ale z brambor, naštvala část našich občanů. Stejně jako u pomazánkového másla, které není máslo, si totiž český spotřebitel nechce nechat sahat na tradiční názvy, i když jsou klamavé.

Současný problém ovšem není v označení, nýbrž ve složení. Tuzemák zkrátka obsahuje nebezpečnou látku, která by se neměla distribuovat mezi uživatele. A proto se najednou zdvihla vlna odporu. Ne však proti nekvalitnímu výrobku, ale opět proti Evropské unii.

Když si tedy dáme všechny indicie dohromady, dostaneme se k varování, u nějž je jen otázka času, kdy ho někdo vyřkne nahlas. EU chce zrušit Vánoce v České republice a pozvolnými kroky k tomu spěje.

Podívejme se tedy na celou situaci pohledem člověka, který Unii za každou cenu bude kritizovat, ačkoliv nevybaven argumenty pouze populisticky vykřikuje předvolební hesla.

„Kroky Evropské unie jasně naznačují, jakým partnerem pro ni Česká republika je. Vánoce vždy byly svátky klidu a míru, na které se těšily celé rodiny, scházející se u štědrovečerní večeře, aby si užily sváteční pohodu. Tomu je konec. Dřív než EU, která se snaží pomocí rozmisťování migrantů po Evropě rozšířit islám a tím Vánoce definitivně zrušit, dosáhne svého, v minimalistických krocích likviduje naše tradice. Drahé máslo a nedostatkový rum zapříčiní pouze stres při pečení cukroví a vymýtí tak onu sváteční pohodu. Nesmíme si nechat diktovat, co smíme jíst a jak se ony potraviny mohou jmenovat. Proto je třeba rázně v celonárodním referendu ukázat, že Evropská unie je zlo a my nadále nechce být její součástí.“

S takovouto rétorikou by se ztotožnily minimálně dvě ze stran, které se budou v parlamentních volbách ucházet o přízeň voličů. A je velmi smutné, že minimálně jedna z nich má podle průzkumů reálnou možnost se do sněmovny dostat.

Přitom není nic jednoduššího, než se zamyslet a zjistit, že žádný z uvedených pseudoargumentů nemá logické opodstatnění. Záleží však na tom, zda se voličům pochybných stran a hnutí vůbec přemýšlet chce, nebo jim stačí poslouchat demagogické výlevy jejich vůdců, kteří nenávidí EU, aniž by třeba věděli proč.