Zlaté rezervy Vladimira Putina

Zavedení nových amerických sankcí proti Rusku na začátku srpna znamenalo další úder ekonomice největší země světa, která se propadá stále níž již několik let. Ruská vláda se snaží přijít na způsob, jak vliv sankcí minimalizovat a jak se vymanit ze závislosti na jiných ne příliš přátelsky nekloněných zemí. Jedním ze způsobů, jak omezit pád národní měny a zvýšit stabilitu ekonomiky země, je nákup cenných komodit. Rusko se ve své cestě za nezávislostí rozhodlo vsadit na zlato. Deutsche Welle přineslo zajímavou analýzu ruského nákupu zlatých rezerv a proč se tento krok již teď ukazuje jako velká strategická chyba.

Honba za zlatem

Honba za zlatem v Rusku začala zhruba před 12 lety, tedy ještě před vyhlášením jakýchkoliv sankcí. Podle zdrojů Die Welt Ruská centrální banka mezi léty 2008 až 2015 zvětšila svoje zlaté rezervy z 457 tun na 1944 tun. Navíc v letošním létě světový trh nahrál Rusku do karet: cena zlata silně poklesla. Za Troyskou unci (cca 31 gramů) zlata se v dubnu platilo 1365 dolarů a v srpnu už 1170 dolarů. Ruská centrální banka v červnu do svého vlastnictví získala 26 tun zlata, což je největší nákup od podzimu minulého roku. 

Propad ceny tohoto kovu však není jen záležitostí posledního roku. Cena zlata rychle klesá od roku 2011, což znamená, že Rusko sice fyzicky zvětšilo svoje zásoby drahého kovu, avšak reálná finanční hodnota se nejen nezvýšila, ale naopak snížila, což v konečném důsledku vede ke ztrátě. Rusko tedy dlouhodobě nakupuje surovinu, jejíž cena rok od roku klesá. To, co se na začátku mohlo jevit jako chytrý plán, dostává svoje trhliny. 

Zlato jako záruka stability? 

Na druhou stranu Deutsche Welle v roce 2015 oslovilo přední německé odborníky na finanční trhy a ti se vesměs shodují, že dělat vývody je ještě brzy. Podle nich totiž se takový krok Centrální banky Ruska z krátkodobého hlediska ukázal jako prodělečný právě kvůli propadu ceny na burze, ale z dlouhodobého hlediska je možné, že ceny opět porostou. Problém je však v tom, že Rusko na začátku (od roku 2011) kupovalo zlato za draho (1700-1900 dolarů za troyskou unci), a tudíž se nabízí velmi spekulativní otázka, zda je možné, aby se cena zlata dostala aspoň na úroveň, za kterou jej Rusko nakoupilo. Cena Troyské unce dnes je 1200 dolarů. Zatím je Rusko v podstatné ztrátě. 

Zmiňovaní němečtí odborníci jako důležitý faktor hovořící pro nákup zlata uvádějí nezbytnost státu diverzifikovat svoje aktiva. Zvlášť když stabilita dalších aktiv Ruska, jako jsou energetické zdroje a především ropa, je v posledních letech velmi nejistá. Ovšem zda vsadit vše na jednu zlatou kartu je dobrá volba, je velmi na pováženou. Cílem, který Rusko nákupem zlata sledovalo, bylo osvobodit se od finančního systému ovládaného USA. Na první pohled se může zdát, že investice do zlata je logickým krokem, avšak na druhou stranu kotování (obchodovatelnost na trhu) zlata je navázáno na americký dolar. Tedy čím více zlata, tím větší závislost na dolaru. 

Past zlatých rezerv

Navíc, Rusko se dostalo do „pasti zlatých rezerv“, tedy zmrazení miliard, které při větší krizi vláda prostě nemůže jen tak vzít a vložit, kam bude potřeba v krátkodobém plánu. To je v dnešní nestabilní ruské situaci velmi ošemetný krok. Aby ze zlata v případě potřeby Rusko dostalo peníze, bude muset kov rozprodat, rozuměj ve velkém zaplavit zlatý trh touto komoditou, což způsobí propad ceny a Rusko tím reálně ztratí ještě víc.

Takže z dnešního hlediska Rusko utopilo miliardy na nákup aktiv, na nichž prozatím tratí, a navíc zmrazilo obrovské množství peněz, které by se při nestabilní (či spíše zhoršující se) ekonomické situaci mohly velmi hodit jako krátkodobá rychlá pomoc. Ruské zásoby drahého kovu prozatím zůstávají zlatou koulí na noze ruské ekonomiky, která se tak tak drží na hladině rozbouřené řeky.