Je čas, aby si všichni jasně uvědomili, jak se bude na 6. prosinec 2017 vzpomínat v učebnicích dějepisu. Je to ten den, kdy prezident Miloš Zeman, milovník totalitních režimů, alkoholem zlomený člověk, který zapomněl na všechno, co tvrdil na opravdovém vrcholu své politické kariéry, jmenuje premiérem Andreje Babiše. Člověka, který posunul hranice úplně všeho a jehož vládu podporují noví extremisté z xenofobního hnutí SPD a extremisté, které už známe: Komunistická strana Čech a Moravy. Tímto dnem se tak definitivně odkláníme z cesty polistopadového vývoje na cestu úplně jinou.

Deklarované spojení dvou proudů – toho nenávistného, manipulativního, lůzou podporovaného proruského zla reprezentovaného Parlamentními listy a jejich čtenáři a toho navenek lépe vypadajícího, ale ve skutečnosti mnohem nebezpečnějšího gigantického propojení politické, ekonomické a mediální moci největšího oligarchy v této zemi, korunuje prezident, který své křeslo získal pomocí ruských peněz a lží. To je to, co se tady stalo a co nyní sledujeme.

Andrej Babiš se možná ještě nějakou dobu bude tvářit jako proevropský politik, který jako rádoby státník hovoří se západními médii a chválí fakt, že patříme do civilizovaného světa. Těžko říci, jak dlouho to potrvá. Do jeho rukou přichází zbytek moci, kterou neměl a kterou ještě z posledních sil bránily demokratické strany. Jenže s tím je konec.

Není jasné, zda máme mít strach. Nevracíme se před rok 1989, ač nám tu tenhle krásný, nový režim instalují úplně stejné síly. Bude to jiné, jistě lepší a určitě se toho mnoho naučíme. O nás samotných, o ostatních i o tom, jak důležitá je svoboda a demokracie. Protože ty právě dáváme do rukou agenta StB.