Co bude dál se sankcemi proti Rusku po nástupu Donalda Trumpa? Bude to zřejmě dost složité.
Sankce měly negativní dopad na ruskou ekonomiku, což nakonec musel uznat i ruský prezident Vladimir Putin. Mají také diplomaticky izolovat Rusko v takové míře, jakou svět neviděl od dob studené války.
S tím přicházejí komentátoři serveru The Moscow Times Matthew Bodner a Michail Fishman.
Ruský průmysl bojuje bez podpory západních finančních trhů o přežití. To je pravděpodobně největší dopad sankcí na moskevský režim. Trump vypadal jako člověk, který může Kremlu hodit záchranné lano. Jenže po převzetí moci je stále jasnější, že zmírnění sankcí je v blízké budoucnosti nepravděpodobné. Moskva na tom nemůže mnoho uspíšit.
„Dokonce i kdyby Trump sám chtěl zrušit sankce – nebo s nimi obchodovat ve svém vlastním zájmu –, bude muset nejprve jednat se svým vlastním Kongresem a s nejbližšími tradičními spojenci svého národa na obou stranách Atlantiku. To nebude snadné,“ píší Bodner a Fishman.
Trump touží po tom uzavřít dohodu s Putinem a není to nic nového a asi se to nezměnilo ani od jeho nástupu do úřadu. V posledních rozhovorech potvrdil svou ochotu zmírnění sankcí vyměnit za ruskou podporu v boji proti tzv. Islámskému státu. Také řekl, že by zobchodoval sankce za jadernou dohodu, aniž zřejmě tuší, že tu uzavřel už Obama v roce 2010.
„On prostě neví, co teď s Ruskem dělat,“ říká Fjodor Lukjanov, ruský expert na zahraniční záležitosti. Kromě toho, že chce uzavřít nějakou dohodu, která bude dávat důraz na Blízký východ, a že se kvůli tomu brzo sejde s Putinem, není zatím jisté nic.
Bez ohledu na to, co administrativa dnes vykládá, je dost náznaků, že Rusko nebude její priorita. Ohledně Putina je rozdělena a třeba nový ministr obrany, generál James Mattis, trvá mnohem více na nekompromisním postoji k ruskému vůdci než Trump sám.
Trump taky musí nějak rozptýlit obavy, že Rusko mu pomohlo vyhrát volby a že má příliš blízko k Putinovi. To snižuje šanci, že by sankce byly v nejbližší době zrušeny.
Kromě toho jde o několik typů sankcí a jen některé může Trump zrušit naráz, zatímco jiné jsou zakotveny v zákonech a prošly s velkou většinou v americkém Kongresu.
Trump má největší manévrovací prostor, pokud jde o úpravu sankcí ukládaných vůči Moskvě za její akce na Ukrajině. Ty jsou založeny na čtyřech exekutivních nařízeních z doby Obamovy vlády. Může také zrušit sankce uložené v prosinci jako odpověď na údajné ruské zasahování do voleb. Ale Trump nemusí mít politický kapitál, aby si mohl takové jednostranné kroky dovolit. Obama měl při podpisu příkazů širokou podporu obou stran v Kongresu a mnozí v té době – a to zejména v Trumpově vlastní Republikánské straně – měli dojem, že Obamova odpověď nebyla dost silná. V obou stranách je navíc v plném proudu snaha schválit zákon, který vyžaduje, aby zmírnění sankcí vůči Rusku nebylo možné bez schválení Kongresem. Zdá se, že mnozí republikáni i demokraté se na věci shodují. Není to žádné speciální tažení proti Trumpovi. Něco podobného už zažil Obama v roce 2015, kterému Kongres omezil možnost zmírňovat jednostranně sankce vůči Íránu.
„Zbývající část amerických sankcí proti Rusku jsou akty Kongresu, což znamená, že zvrátit je může také pouze on. Konkrétně se jedná o sankce uvalené na Rusko za porušování podmínek kontroly zbrojení a porušování lidských práv.
Obecně lze říci, že Kongres USA byl v minulosti tvrdý, pokud šlo o všechny otázky týkající se Ruska,“ píší Matthew Bodner a Michail Fishman.
Věc také komplikuje to, že sankce byly uvaleny ve spolupráci s evropskými zeměmi. Situace v Evropě by se ale mohla politicky změnit, kdyby nastoupili noví a dost proruští politici, jako jsou ve Francii LePenová nebo Fillon. I tak je ale zrušení sankcí vázáno na dodržování Minských dohod ohledně Ukrajiny. Německo pod Merkelovou nevypadá v této věci ústupně. Je ale otázkou, pod jaký tlak by se kancléřka mohla v budoucnosti dostat.
Jisté tedy dnes není nic, jen to, že ruské naděje na brzké zrušení sankcí se nejspíš příliš brzy nenaplní.