PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Šéfredaktorka velmi zasvěceného serveru Česká justice Eva Paseková v rozhovoru pro Českou televizi uvedla pozoruhodnou informaci. Na otázku, zda má nastupující státní zástupkyně Lenka Bradáčová v prostředí české justice nějaké kritiky, Paseková odpověděla, že jich řadu potkala. Jenom ale nikdy svoji kritiku neřeknou veřejně.
Z rozhovoru se šéfredaktorkou Pasekovou vyplynulo, že Bradáčová má tak silné postavení a moc, že je prakticky nekritizovatelná. To nesvědčí o dobré atmosféře v rezortu, který má v rukou represivní nástroje státu.
Již jsme zde psali o „české tiskové konvenci“, tedy o jakémsi nepsaném mustru či souboru norem, jak se má a jak se nemá psát, vysílat a vůbec mluvit o některých citlivých věcech. Určité sdělení se nosí a jiné se nenosí. Tak třeba není v módě připomínat, jak Bradáčová prospěla Babišově propagandě antikorupční revoluce v jeho médiích. Naopak je zase v módě uvádět nastupující státní zástupkyni Lenku Bradáčovou jako „lovkyni mafiánů“.
Když měla vláda hlasovat o návrhu na jmenování Lenky Bradáčové, tak všichni ministři hlasovali jednomyslně pro. Tato jednomyslnost je chorobná a zavání stylem, jak se hlasovalo v KSČ. A když je mediální tón kolem nějaké prokurátorky unisono oslavný, tak je to už naprostý blázinec.
Kritická debata je znakem normálního fungování společnosti. Nikoli jednomyslné hlasování a monotónní adorace. Jediný, kdo nahlas řekl výhrady, byl senátor a předseda ústavně-právního výboru senátu Tomáš Goláň. Ten ke jmenování Bradáčové do funkce nejvyšší státní zástupkyně uvedl: „Lenka Bradáčová má za sebou spoustu kauz, kdy stát musel za její pochybení platit náhrady.“
Když zadáme chatu umělé inteligence rešerši, o co přesně se opírá titul Lenky Bradáčové „lovkyně mafiánů“, tak nám nevypadne z uzavřených případů nic jiného než kauza Davida Ratha. Jenže Bradáčová nebyla u soudu a nepodávala žalobu. Byla u začátku případu, ale pak v této kauze slízla mediální smetanu za státního zástupce Petra Jiráta, který Ratha u soudu usvědčil.
Nenajdeme tu mnoho lidí, kteří by nahlas řekli po vzoru Andersenovy pohádky „Císařovy nové šaty“, že Lenka Bradáčová žádnou velkou lovkyní mafiánů není. K tomu bychom museli znát ty zástupy zavřených mafiánů. Jenže je neznáme, asi nejsou. Plyne z toho, že spíše než lovkyní mafiánů je Bradáčová zdatnou píáristkou sebe sama.
Je hanbou českých médií, že nemají kritickou reflexi vlastního fungování a je hanbou českých politiků, že se podřizují mediálnímu válci. Navíc to vůbec nevede k jejich popularitě, což je hořce komické.
Jediný, kdo tohle pochopil, byl dosud Babiš, který se rozhodl ten mediální válec ovládnout. A to tady fungovalo. Je to barbarská metoda, ale v barbarské společnosti rozhodně efektivní. Bradáčové to, aspoň pokud je známo, vůbec nevadilo a stala se hvězdou Babišova mediálního válce.
Nikdy nezapomeneme!