Elon Musk FOTO: Pixabay/Tumisu
FOTO: Pixabay/Tumisu
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Tento den naposledy píšeme rok 2024. Člověk nemůže nemyslet na plynutí času a neuvažovat, co ještě zažije a co už nezažije. Tak třeba: Kdo z nás zažije, že se po Čechách, Moravě a Slezsku bude jezdit rychlovlaky, které ve Francii fungují již padesát let? Budeme se někdy přepravovat po své zemi stejně rychle a civilizovaně jako lidé ve Španělsku, v Itálii nebo Německu? A nebo: Dožijeme se dokončení pražského dálničního okruhu? To je již o chlup reálnější. A dožijeme se uskutečnění krásného projektu budovy Vltavské filharmonie?
Nevíme. Lidský život má své limity a někomu se už nepovede dojet po dálnici z Prahy až do Lince, třebaže jsme se tomu letos hodně přiblížili.
Máme ale naději. Elon Musk a jemu podobní technologičtí čarodějové jako třeba Jeff Bezos nebo Larry Page pracují na takové dlouhověkosti, že se už mluví o možnosti takřka věčného života. To bychom se pak u nás dočkali třeba i digitálního stavebního řízení.
Zní to až děsivě. Prý se blížíme éře transhumanismu, kdy dosáhneme technologické nesmrtelnosti. A kdo navzdory pokroku přece jen zemře při ruském jaderném bombardování, tak aspoň odejde na tu jedinou skutečnou věčnost s blaženým vědomím, že Elon Musk už zařizuje přežití lidstva na Marsu a propojí lidský mozek s umělou inteligencí. Tím se z nás stanou bohové. Nejbohatší muž planety na tom pracuje.
Představa technologické nesmrtelnosti má svá obrovská rizika. Jen si představme, že by třeba Miloš Zeman žil věčně. To je přece strašný sen! A nebo Putin. To je ještě o poznání horší.
Také bychom si měli upřímně říct, že nesmrtelnost by mohla mít otřesné důsledky na morální úroveň lidstva, která ani teď není nic moc. Lidé potřebují mít jasné limity, protože jinak dělají hrozné věci. Stačí se podívat na Andreje Babiše.
Vědecký pokrok by se ale dal využít k tomu, že by někteří obzvlášť schopní jedinci byli odesláni na Mars a pod dojmem kolonizace vesmíru a šíření lidské geniality by nás přestali obšťastňovat svojí přítomností. U nás bychom mohli odeslat na Mars Filipa Turka s Kateřinou Konečnou. Určitě by si tam spolu rozuměli. Třeba by tam jako Adam a Eva v novém ráji mohli založit nové a ještě stupidnější lidstvo.
Bohužel se nic takového nestane a muskovské pohádky jsou méně reálné než riziko, že si v nastávajícím roce Češi velmi zkomplikují život neracionálním chováním u voleb. I kdyby se to stalo v tom nejhorším provedení, tak se hnědým či rudým populistům nepovede zničit úsilí mnoha dobrých lidí hájit základní hodnoty, jako je pravda, spravedlnost a svoboda. Jsou to o poznání důležitější a kupodivu i praktičtější věci než propojení mozku s umělou inteligencí, cestování na Mars a iluze nesmrtelnosti.
Upřímně řečeno, co bychom si s ní tady počali? A co bychom dělali na Marsu?
