Andrej Babiš (ANO) a maďarský premiér Viktor Orbán FOTO: Úřad vlády ČR / se souhlasem
FOTO: Úřad vlády ČR / se souhlasem
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Karta ruského plynu je v konfliktu vlády s opozicí stále na stole. Před měsícem Andrej Babiš zesměšňoval ve sněmovně premiéra Petra Fialu, když ten nešťastně hájil rekordní zvýšení dodávek ruského zemního plynu do Česka jako „možnost výběru“. Tři roky nám tvrdí, jak zastavili dodávky, a teď máme 95 % plynu z Ruska, hřímal potom Babiš.
Stejným stylem se snaží ruský plyn omlátit premiérovi o hlavu místopředseda ANO Karel Havlíček, který se opírá o krajně nedůvěryhodného babišáckého ekonoma Lukáše Kovandu. Ten přišel s tezí, že odstřihnutí se od ruského plynu byla jenom pohádka a Česko je něm závislé stále. To je stará mantra proruského ANO, která má Čechům sugerovat, že se prostě bez Ruska neobejdou.
Přitom se celé téma ruského plynu začíná vyjasňovat. Krátce před Vánocemi totiž německý Spolkový sněm zrušil tranzitní poplatky, které zatěžovaly dovoz plynu do Česka západní trasou. Německo si doposud účtovalo 2,50 eura (62 Kč) za každou přepravovanou megawatthodinu plynu. Podle ministra průmyslu a obchodu Lukáše Vlčka (STAN) jde o úspěch českého vyjednávání, přičemž zrušení povinnosti platit poplatek bude znamenat automatické snížení nákladů na dovoz plynu přes Německo přibližně o sedm procent. Česko ovšem nebylo jediné, které na Němce tlačilo, aby zrušilo poplatky, jež ve skutečnosti pomáhaly Rusku dostat plyn do střední Evropy za lepší ceny.
Další zajímavé vysvětlení uvedl na sociální síti bývalý slovenský ministr hospodářství z vlády Eduarda Hegera Karel Hirman, který dokonale zná ruský plynařský byznys, ježto studoval přímo v Moskvě na Ruské státní univerzitě nafty a plynu. Hirman k toku ruského plynu do Česka napsal toto vysvětlení:
„Během letošního roku a zejména po ukončení smlouvy rakouského OMV s Gazprom/Gazexport vznikl v našem regionu jistý přebytek ruského plynu, který v současné době proudí Ukrajinou. Tento přebytek plynu se prodává na spotových jednodenních trzích na Slovensku a rakouském spotovém trhu CEGH. Kupují jej odtamtud různí obchodníci, kteří jej prodávají dále v regionu, včetně trhu v České republice.
Jednoho z největších obchodníků před časem za opravdu nehorázně velké peníze navíc koupila maďarská státní energetická společnost MVM, která je nástrojem energetické strategie Orbána nejen v samotném Maďarsku, ale v celém našem regionu.
´Český plynový zázrak´ (myšleno rekordní množství ruského plynu v Česku po dvouleté pauze) je ve skutečnosti velmi krátkou a neobvyklou epizodou na trhu, která skončí neschopností Gazpromu pokračovat v dodávce plynu přes Ukrajinu začátkem roku 2025.“
Dodejme, že Ukrajina neobnovila Rusku tranzitní smlouvy pro transport plynu do střední Evropy.
Tím dominantním obchodníkem s plynem je myšlena společnost Innogy Česká republika, kterou v roce 2020 koupila maďarská státní energetická firma MVM Group. Není překvapením, že tento energetický gigant zcela ovládá maďarská vláda vedená Babišovým přítelem a politickým spojencem Viktorem Orbánem. Tato firma je největším obchodníkem s plynem v Česku, tržní podíl je přes 30 %, a je tudíž zcela zřejmé, že právě ona hraje klíčovou roli v zásobování ruským plynem, ačkoli nemá povinnost hlásit českým úřadům původ svého zboží.
Fakt, že nám mimo jiné právě maďarská státní firma dodávala ruský plyn, ještě nemusí znamenat nic víc, než že k tomu byly ekonomické důvody. Horším problémem pro celý region je to, že se právě Maďarsko tak silně zapletlo s Ruskem ekonomicky a nehodlá se z tohoto zapletení rozmotat. Pro spravedlnost je třeba říci, že tomu zapletení s Ruskem bohužel vévodilo Německo v éře kancléřky Angely Merkelové, která vsadila na racionalitu ruských obchodních zájmů a chtěla obchodem zabránit politickým a vojenským konfliktům. Rusko si ale nevybralo racionalitu, nýbrž iracionalitu, z čehož se Německo muselo poučit. Maďarsko se z toho však nepoučilo.
Když uzavřeme tyto rešerše plynové karty v české politice, tak z toho plyne několik závěrů.
1. Babišovo ANO zuří, že se daří držet ceny plynu na nižší úrovni než před rokem.
2. Překupníci s ruským plynem v čele s maďarskou státní firmou využili krátkodobého přebytku ruského plynu v regionu a dodali ho Čechům.
3. Vláda nenese za dodávky ruského plynu přímou vinu. Naopak se ihned snažila pomocí diplomacie dosáhnout snížení ceny plynu proudícího přes Německo ze Západu a tím omezit odběr z Ruska. Nyní je otázkou, zda se dostaví kýžený efekt.
4. Vláda by se měla ovšem postarat o to, aby obchodníci museli hlásit, odkud plyn nakupují, protože jde o bezpečnostní a morální problém. Dosud obchodníci takovou povinnost nemají.
Ohledně současného odebírání plynu z Ruska nejde tedy o nějaké fatální selhání vlády. Premiérův výrok o „možnosti výběru“ se sice moc nepovedl, protože tím snižoval jak předchozí reálné úspěchy své vlády, tak relativizoval předchozí politiku, podle níž je nemorální skrze ruský plyn financovat ruskou válku proti Ukrajině. Ale to je všechno. Opozice přitom s morálním rozměrem odebírání ruského plynu nemá žádný problém, což je perspektivně mnohem vážnější. Protože se jí závislost na Rusku líbí podobně jako Orbánovi.
A právě proto je třeba důrazně říci, že z hlediska běžného odběratele plynu je řádění Babiše a Havlíčka ohledně ruského plynu naprosto o ničem. Je to jenom bezobsažný rámus, který má šířit atmosféru nenávisti. Přesně, jak to řekl premiér Fiala ve své vánoční řeči: prodavači strachu.
