Lukáš Kovanda FOTO: Lukáš Kovanda / se svolením autora
FOTO: Lukáš Kovanda / se svolením autora
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Tak už začala doba, kdy se různí experti připravují na změnu vlády. Spočítali si, že by se jim mohlo vyplatit, když vsadí na domnělého favorita voleb, tedy na Andreje Babiše a hnutí ANO. Jedním z takových chytrých a přičinlivých odborníků je ekonom Lukáš Kovanda z Trinity Bank. Jeho úsudky vidíme všude a jeho expertní soudy se hodí jako puzzle k Babišově poselství o trpící zemi pod knutou špatné a arogantní vlády.
Během pár dní na začátku ledna zveřejnil Lukáš Kovanda desítky příspěvků na síti X, které ostře kritizovaly vládní politiku v oblasti energií. Za jediný víkend věnoval na 14 tweetů drahé elektřině, jinak se rád zaměřuje na inflaci a jeho oblíbeným koníčkem je hlásat, že se bez ruského plynu nikdy neobejdeme. A abychom hodnotový kompas v jeho hlavě pochopili ještě lépe, tak si můžeme za poslední roky přečíst doslova tuny příspěvků na téma, jak je špatné euro. Je to velmi podobné tomu, jak se kdysi v Rudém právu stále psalo o beznadějném propadání amerického dolaru.
Když si vezmeme Kovandův energetický výkon za jeden den psaní jeho katastrofických poselství, tak by to utáhlo menší elektrárnu. A ta energie není určitě vynaložená nadarmo. Kovandovy názory ve velkém přejímají média a pravidelně jej sdílejí politici ANO v čele se samotným Andrejem Babišem. Kovanda je prostě jejich miláček.
Možná by se z toho dala vytvořit nová veličina. Tou veličinou bychom měřili míru hrůzostrašnosti ekonomické situace nebo míru katastrofy evropské měny, případně stupeň hrůzy, kterou napáchala v ekonomice vláda.
Ekonomická hrůza ve velikosti jednoho Kovandy (1 Kov) dokáže způsobit deset citací v médiích na téma zničená ekonomika a tři tweety politiků ANO. Deset Kovandů (10 Kov), to už je jednolitý proud katastrofické litanie, která se nese celou zemí. A 100 Kovandů? To by byl už asi pád vlády a záchrana státu v podobě nástupu Babišova návratu k moci.
Tuto veličinu ekonomické katastrofy bychom mohli kombinovat s energií vynaloženou na šíření alarmujících zpráv o ekonomice. Jeden kilowattKovanda je vyjádření energie spotřebované při psaní katastrofických tweetů za jeden víkend. A za 1000 kilowattKovandů lze určitě dosáhnout ministerského křesla v nové Babišově vládě.
Jistě, že serióznímu expertnímu sdělení o vysokých cenách elektřiny by nešlo vytknout vůbec nic. Je to prostě pravda. U těch desítek alarmujících příspěvků ale chybí jakákoli informace o struktuře tohoto problému a o tom, kde jsou jeho příčiny. Kupříkladu tu nějak uniklo, že je v Evropě válka.
Práci, kterou na analýze problému s elektřinou neodvedl Lukáš Kovanda, za něj odvedla redaktorka Seznamu Zuzana Kubátová, takže z její analýzy můžeme lépe pochopit, jak to vlastně s cenou elektřiny nyní je. Přitom rozhodně nic nemaluje na růžovo. Jenom ten problém má najednou vyvážené proporce a racionálně chápeme příčiny.
Vláda zde má do očekávané proměny energetického mixu vlastně jen jediný skutečný deficit – málo dotuje. Jenže to není deficit. To je spíše obrana před horším deficitem ve veřejných rozpočtech.
Ale je to ještě složitější. Tak třeba v dramatických tweetech Lukáše Kovandy, jež začínají slovy „kde soudruzi (z vlády) udělali chybu“, nenajdeme rozlišení různých typů odběratelů, různých typů domácností a chybí zde informace, že podniky, kde je potřeba elektřiny mnohonásobně vyšší, mají cenu relativně nižší. To má přitom hlavní vliv na úroveň dalších cen a na inflaci.
Také zde chybí informace, že dotování elektřiny v blízkých zemích způsobuje rychlejší růst zadlužení, a tudíž zátěž pro celou ekonomiku. Chybí zde informace, že v cenách elektřiny platíme také stávající masivní rozvoj energetické infrastruktury, který by jinak musel zaplatit stát z daní, jak to navrhuje Karel Havlíček z ANO. Té investici se přitom společnost nemůže vyhnout a jde jen o to, zda tím zvýší ceny elektřiny dříve nebo později, a nebo zda se ty náklady schovají a zatemní ve vyšších výdajích státu, které bychom stejně museli zaplatit.
V absolutních cenách, tedy bez zohlednění kupní síly, byla Česká republika na sedmém místě s cenou 31,51 € za 100 kWh. Nejvyšší ceny byly zaznamenány v Německu (40,2 € za 100 kWh), Irsku (37,94 €) a Belgii (37,78 €). Za těch – v přepočtu – 795 korun za 100 kWh nám běží lednice asi pět měsíců, můžeme za to stokrát vyprat v běžné pračce nebo je to asi 40 dní fungování elektrického bojleru. A také jde o to, jaké spotřebiče používáme. Běžná domácnost se čtyřmi lidmi zaplatí podle statistik za elektřinu asi 1600 až 1800 korun měsíčně. Je to hodně? Jak pro koho.
Celý problém je v kupní síle každé domácnosti. Neboli: u zdravých lidí je to věcí jejich vlastní zodpovědnosti a schopností. To je totiž ta nejdůležitější veličina: individuální iniciativa v ekonomické činnosti a zodpovědnost při starání se o své věci. To z naší mediální debaty jaksi vymizelo, a přitom na této veličině skutečně stojí ekonomická úroveň společnosti.
Stát tuto iniciativu nemá dotovat. Nemá ji bránit. Ale to u katastroficky naladěných ekonomů, co dodávají argumentační munici populistům, asi nehraje žádnou roli. Kovanda je dobře nastavený na podporu levicového populismu v ekonomice a slovansky nacionalistického populismu v politice, jak to vidíme na jeho znechucení z eura a na jeho strachu o ruský plyn.
Prostě se k tomu ANO přesně hodí.
Když tedy Lukáš Kovanda vydá o víkendech hodně energie na své příspěvky, určitě se mu to vrátí v lásce Andreje Babiše. Je to jistě dobrá investice. A na investice je Kovanda expert.
