Premiér Petr Fiala s ministrem dopravy Martinem Kupkou (oba ODS) a jeho předchůdcem Karlem Havlíčkem (ANO) FOTO: profimedia.cz
FOTO: profimedia.cz
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / V Česku se odehrála situace, která v atmosféře setrvalého a vypjatého konfliktu mezi vládními stranami a hnutím ANO nemá takřka obdoby. Vedle premiéra Petra Fialy při otevření nového úseku dálnice D4 z Prahy do Písku stanul místopředseda ANO Karel Havlíček. A zatímco Petr Fiala jménem současné vlády poděkoval vládě předchozí, tak Karel Havlíček za vládu předchozí poděkoval vládě současné. Fialova vláda tak děkuje současné opozici, že stavbu dálnice připravila, a současná opozice děkuje současné vládě, že připravenou dálnici v daném úseku dokončila.
Působilo to dobře a civilizovaně. Jako bychom najednou byli v zemi, kde se nepřeme o samotný charakter státu a jeho mezinárodní orientace, ale kde vládu a opozici dělí pouze dílčí názory na spravování veřejných věcí podle reprezentace zájmů v pluralitní společnosti, která přitom uznává společné hřiště i společná pravidla hry. Kéž bychom žili v takhle normální a civilizované zemi.
Miroslav Kalousek kdysi v éře tuhého babišistánu trefně popsal v rozhovoru pro FORUM 24 spor mezi demokratickými stranami a Babišovým hnutím právě jako spor o hřiště a jeho pravidla. Zatímco v normální společnosti uznávají soupeřící politické síly společná pravidla i společné hřiště, tak spor s hnutím ANO se stal sporem o to, nakolik ubráníme hřiště demokratického státu s jeho pravidly před temnou silou, která si chce celé hřiště přivlastnit a pravidla zrušit, aby nesvazovala autoritativního držitele moci.
Co by se tedy muselo stát, abychom vybředli z marasmu rozložené společnosti, kde se nesoupeří férově na hřišti, ale vede se válka o samotné hřiště? Je to docela prosté. ANO by muselo uznat pravidla civilizovaného státu, kde podnikatel podniká a politik či státník není zároveň podnikatel. Kde si politik sám sobě nepřihrává dotace na to, aby jeho soukromá firma měla ještě vyšší zisky z peněz daňových poplatníků.
Ano, mohlo by se teoreticky stát, že by Andreje Babiše osvítil Duch svatý a on by se celkově a zásadně polepšil. Dokud člověk neodchází na věčnost, tak má pořad čas litovat hříchů a polepšit se. A vlastně by bylo hezké, kdybychom mohli věřit naději, že se to stane. Na té dálnici na Písek v osobě Karla Havlíčka z mraků nad naší českou kotlinou vysvitl slaboulinký paprsek této naděje, že by někdy mohlo být ANO systémovou stranou, a nikoli nesystémovým vůdcovským útvarem po ruském Putinově vzoru.
Vláda Petra Fialy slaví skutečně velký úspěch ohledně rychlosti stavby dálnic. D4 nám rostla doslova před očima. O to bylo chytřejší, že si tento úspěch nepřivlastnila pouze sama a podělila se o něj s předchozí vládou a současnou opozicí. Při bližším zkoumání této události se navíc ukázalo, že i na předchozí otevírání dálnic vláda opozici pozvala. Až teď jsme ale slyšeli z televize dotyčné vzájemné děkování, protože jde opravdu o významnou veřejnou stavbu.
Protože je tato vláda neustále kritizovaná za špatnou komunikaci, a je také třeba uznat, že často právem, tak je také pro spravedlnost nutno říci, že tuto komunikaci zvládl Fialův tým velmi dobře, a projevuje tak jistou velkorysost.
A pro spravedlnost je také třeba říci, že opoziční ANO se rovněž chová chytře a velkoryse, když takové pojetí společného otevírání dálnic akceptuje.
