Miroslav Kalousek FOTO: ČTK / Šulová Kateřina
FOTO: ČTK / Šulová Kateřina
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Jeden z nejvýraznějších politiků polistopadové éry a zakladatel liberálně konzervativní TOP 09 Miroslav Kalousek oznámil, že se již nehodlá vrátit do politiky. Tím zjevně padá možnost, že by vedl do voleb novou politickou stranu, která by prosazovala odvážnější systémové změny.
Kalousek řekl, že se do vysoké politiky nevrátí z vážných osobních důvodů. Není třeba spekulovat, jaké to jsou důvody. Prostě máme mít k takovému sdělení respekt a je pouze a jen na Kalouskovi, zda nám bude chtít sám říci více. Určitě půjde o vážnější věc, než že nenašel pro projekt nové strany dostatek výrazných osobností, jak se povídá v kruzích kolem politiky a médií.
Je to velká škoda i pro někoho, kdo po nové straně netoužil. Není tady zdaleka čas na politický nekrolog a Kalousek si třeba může ještě toto rozhodnutí rozmyslet. V každém případě bychom ale neměli zapomenout na všechny dobré věci, které Kalousek udělal a podporoval.
Jako ministr financí si získal širokou vážnost v mezinárodním měřítku, protože dbal o zdravé veřejné finance. A jako politik se výrazně zasloužil o to, že si Česko udrželo evropské a prozápadní směřování. Jeho spojenectví s legendární osobností Karla Schwarzenberga přineslo v projektu TOP 09 středově a středopravicově založeným voličům vítanou alternativu vůči Občanské demokratické straně. TOP 09 přitom dosahovala svého času na dvoucifernou podporu voličů.
Také je třeba připomenout, že Kalousek byl terčem toho nejprudšího hnojometu Andreje Babiše a všech temných antievropských sil, a to bohužel za soustavné asistence rádoby seriózních médií.
To, že Kalousek vypadl z nejvyšších funkcí, bylo výsledkem jeho neshod se stranickými kolegy i s koaličními partnery. Je přitom zřejmé, že sám neustál řadu situací a zklamal řadu svých spojenců nevypočitatelným chováním. Některé zážitky s ním byly prý v podstatě strašné, což bohužel uvádějí jeho spojenci, a nikoli jeho nepřátelé. Pro politické partnery pak znamenal hrozbu, silnou konkurenci a potížistu. Nikdo mu ale nemohl upřít jasný pohled na potřeby státu. A takových politiků máme opravdu jen málo.
Poslední rok dával Kalousek najevo, že Česko potřebuje novou alternativu k vládním stranám, přičemž mu šlo o přesně opačnou alternativu, než jakou představuje populistická opozice. Šlo mu přitom o velmi potřebnou kritiku Fialovy vlády zprava, která vyrovnávala kořistnické útoky na státní rozpočet od opozice, médií a nátlakových skupin. Kalousek vyčítal Fialově vládě zbabělost a nedůslednost při nápravě veřejných financí. Tato kritika je v mnoha ohledech správná a potřebná.
Přesto ale jeho projekt působil jako trucpodnik bez větší šance. Kalousek si myslel, že se v Česku na zemi válí 500 tisíc hlasů voličů, kteří požadují razantnější reformy, přičemž jsme slyšeli o straně pro rozpočtovou zodpovědnost. Při veškeré úctě ke Kalouskovi však téma státního rozpočtu není tou nejvyšší hodnotou naší společnosti. Vyšší hodnotou je kvalita svobody, a to jak ekonomické, tak politické. Přičemž právě obě tyto svobody ohrožuje populistická opozice, a nikoli současná vláda.
Prostě jsme nedospěli k tomu, že k současným čtyřem demokratickým a středopravicovým stranám v naší politice potřebujeme ještě pátou. Potřebovali bychom naopak méně stran, které by byly silné. A měly by to být strany, v nichž probíhá politická soutěž mezi názorovými proudy. A tam by se měla uplatnit právě hlediska, jaká zastává Kalousek.
Místo toho se v demokratických stranách žádná důkladná soutěž a oponentura na bázi idejí a přístupů skoro neděje. Česká demokracie je v jakémsi stavu hibernace, jako by ji uhranula a znehybnila krajta proruské a populistické fronty těsně před uškrcením.
Právě proti této hibernaci demokracie by měla vystoupit nějaká nová politická síla. Třeba nová politická generace. Ať už Kalousek v politice bude, či nebude.
Nicméně opravdu tu nejde o nekrolog. Kalousek určitě neřekl poslední slovo.
