PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Vídeňský valčík drhne, ve velkoměstě na Dunaji není lidem do skoku. V alpských údolích Korutan se ale možná už slaví. Po krachu jednání mezi tamními demokratickými stranami nezbylo rakouskému prezidentovi Alexanderu Van der Bellenovi nic jiného než pověřit lídra krajně pravicové Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Herberta Kickla, aby sestavil vládu s lidovci. Tím dostal silně proruský a často zcela bláznivý politik šanci stát se rakouským kancléřem. A pro Andreje Babiše by to znamenalo velkou posilu v jeho boji o moc v Česku.
Je jasné, že Kicklův vzestup do čela vlády by byl nejen projevem frustrace mnoha voličů, ale hlavně výsledkem naprostého selhání demokratických politických stran. Herbert Kickl se rád zabývá tím, jak pomoci Vladimiru Putinovi, a využívá k tomu rakouskou neutralitu. Když rakouský prezident navštívil Kyjev, Kickl křičel, že jde o ohrožení bezpečnosti neutrálního státu. Nedejbože, aby se rakouská neutralita stala inspirací pro české pseudopatrioty, jako je Babiš.
Jde o velmi nebezpečný signál nejen pro Česko, ale pro celou Evropu. Hraje se totiž o zhnědnutí Rakouska, u něhož by křesťanskodemokratičtí lidovci pouze zadržovali nejhorší výstřelky silně proruské a protievropské politiky. V zemích někdejší podunajské monarchie by po zhnědnutí a zvýchodnění Maďarska a Slovenska chybělo už jen zhnědnutí a nové zvýchodnění České republiky. Máme k tomu nakročeno. Nová V4 by už za rok mohla být hořkou parodií na poměrně liberální Rakousko-Uhersko. Tuskovo Polsko v té nové V4 nahradí Kicklovo Rakousko a V4 bude středoevropským paktem proti Západu a pro mrtvolný mír na Ukrajině ve prospěch Ruska. Naši dezoláti by tančili radostí. Tento scénář není nemožný.
Je naprosto jasné, že Babišovo ANO se zájmem sleduje úspěch rakouských Svobodných. Jednak jsou spojenci v jedné frakci Evropského parlamentu a jednak tyto nahnědlé a ostře populistické strany od sebe rády opisují manipulační techniky a eskalaci lidové nenávisti, z níž žijí. Také se společně radují z neschopnosti demokratických politiků a ochabování středových a liberálních voličů.
Rakušané a Češi jsou po dlouhých staletích soužití ve společné říši silně propojení a promíchaní. My jsme trochu Rakušané a oni jsou docela dost Češi. Jestli se Rakousko chce babišizovat v tom smyslu, že podlehne brutálnímu populismu a proruskému tancování, tak je to konec vídeňského valčíku. Ruský prezident Putin pronesl před dvěma lety na schůzce se svým běloruským přítelem Lukašenkem zajímavou větu na adresu Západu: „Tak či onak, všichni nakonec budou muset tančit ruskou baryňu.“
Rakousko i Česko jsou na nejlepší cestě tancovat baryňu. Mnozí se ten tanec už učí, když zjistili, že se kozáček, který tolik milovali, bohužel tancuje i na Ukrajině.