PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Před pár dny provedli ústavní soudci rozhodnutí, které má pobuřující rozměr. Nadřadili formální stránku legislativního procesu nad obsah a zrušili podstatné části zákona o střetu zájmů jakožto neústavní přílepek. Andrej Babiš, který považuje střet zájmů za normální a přirozený stav svého politického působení, toto rozhodnutí oslavil jako své velké vítězství.
Jde o to, že při projednávání zákona, jenž se týká férové politické soutěže a dohledu nad financováním politických stran, sněmovna přijala pozměňovací návrh poslance Jakuba Michálka z Pirátů, který do předlohy včlenil zpřísnění zákazu vlastnictví médií a přijímání dotací u vrcholných politiků. Poslanci a ministři by tak už nemohli vlastněná média ukrýt do svěřenských fondů. Proto se také zákonu říká Lex Babiš II.
Metoda, kterou bylo zpřísnění vlastnictví médií prosazeno, je jistě sporná. Je ale naprostou morální i právní katastrofou, že něco tak nehorázného, jako bylo vlastnictví médií předsedou vlády či lídrem opozice, považuje většina ústavních soudců za méně významnou věc než formální stránku legislativního procesu. Také ale nešlo právě o většinu přesvědčivou a sbor ústavních soudců byl názorově velmi rozdělený. To názorně ukazuje, že podobně sporným tématem je tedy také otázka, zda měl Ústavní soud skutečnou právní legitimitu v tomto případě do rozhodování parlamentu zasahovat.
Nyní předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová z TOP 09 oznámila, že koalice na přísných pravidlech ohledně vlastnictví médií politiky hodlá trvat a příslušnou novelu zákona prosadí znovu. Přitom má zároveň šanci provést celý legislativní proces transparentně. To je jediný možný a správný postoj k této věci. Samozřejmě to s sebou ponese obvyklé obstrukce ze strany Babišovy sekty. Jinak kolektiv poslanců, kteří tvrdě nadřazují partikulární zájmy svého vůdce nad zájmy celé společnosti, nelze nazvat. A jsou přitom schopní zablokovat zákonodárný sbor a zamořit ovzduší ve společnosti fanatickým bojem za to, aby se jejich šéf mohl otevřeně chovat jako obyčejné čuně.
Vždyť už skutečnost, že Babiš ignoroval původní zákon o střetu zájmů z roku 2007 a k dodržování pravidel hry ho nepřiměl ani Lex Babiš I z roku 2016, který obešel přes formalitu se svěřenskými fondy, je pro celou naši zemi hluboce zahanbující.
Ústavní soud nám tedy připravil nové hnusné divadlo. Nepomohl tím české demokracii, a zda skutečně hájil ústavní pořádek, zůstane pouze věcí názoru.