PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Náš svět, jak ho známe přes třicet let, je dosud v nejvyšším stupni ohrožení. Řada lidí u nás by si přála, aby Česko bylo ostrovem, jehož vnitřní život nepodléhá výkyvům mezinárodního pořádku. Realita je ale přesně opačná. Naši domácí situaci výrazně ovlivní vývoj ruské války proti Ukrajině. A ten bude zřejmě souviset s postojem, jaký vůči napadené zemi zaujme nová americká administrativa. To ovšem neznamená, že jsme v roli pasivních diváků. Náš domácí spor o charakter demokracie je naopak zásadní i v tomto kontextu.

Neznáme zatím datum voleb, a proto je odpočítávání měsíců v titulku tohoto článku spíše symbolické. Je ale zřejmé, že stávající volební období se nachyluje k závěru. Proto máme důvod si uvědomit, o co v této zemi vlastně jde.

Dále čtěte

ROK DO VOLEB: Pomozte bránit Česko, aby se z něj nestal Mordor

Máme za sebou evropské a krajské volby. Nedopadly dobře, výsledky demokratických stran byly chabé, a to zejména v krajích. Nejde…

Před více než jedenácti lety došlo v Česku k podivnému převratu. Do politiky vtrhl miliardář s heslem boje proti korupci. Převrátil spolu s autoritářským prezidentem zemi vzhůru nohama, vygumoval dosavadní stranicko-politickou strukturu a zavedl jakési nové pořádky, v nichž bylo najednou možné to, co jsme si nikdy před tím nedokázali ani představit. Najednou bylo možné, aby nejmocnější politik vlastnil obrovské komerční impérium a provozoval média. Najednou bylo možné, aby si šil zákony na míru svého byznysu a aby čerpal stamilionové dotace. Nikdo před tím si nemohl dovolit ani setinu toho, co si tento nový mocipán dovolil, protože by ho média roznesla v zubech. Jenže tento mocipán se dokázal schovat za hradbou svých vlastních médií.

Tato situace, kterou jsme nazvali po hlavním protagonistovi tohoto nového systému „babišistán“, nebyla vyřešena tím, že se v roce 2021 ke svému vlastnímu překvapení dostaly k moci více či méně standardní politické síly. K faktické demontáži „babišistánu“ nedošlo z nejrůznějších důvodů. Je těžké identifikovat, jaký důvod je vlastně ten hlavní. Proběhlo zde sice několik pokusů zlomit Babišovu moc, jenže pokaždé nějak zamrzly. A tak jsme si mnohokrát kladli otázku, zda je důvodem třeba prostá zbabělost, anebo spíše zabedněnost lídrů demokratických stran.

Ukázalo se přitom, že babišismus je složitý a strukturovaný problém, který úzce souvisí s masivním vzestupem populismu v širokém mezinárodním měřítku. Že jde o obecnou korozi demokracie, na niž má vliv setrvalá ruská propaganda, reálné problémy západního světa, jako je migrace a rébus klimatické změny. Svoji roli také sehrál úpadek velkých médií a nástup sociálních sítí, které přejí masivnímu šíření manipulací a lží. Krize demokracie je zároveň krizí klasických politických konceptů. Je to krize demokratické levice stejně, jako je to krize demokratické pravice. A ze všeho nejvíce jde o krizi demokratického středu, který je esencí a pilířem liberální demokracie. Proti umírněnosti a racionalitě stojí vypjatá emocionalita a radikalismus.

Dále čtěte

Štvou vás reklamy na webu FORUM 24? Tak pojďte číst bez nich!

Milí čtenáři, jak víte, deník FORUM 24 je nezávislý web, který si na sebe musí vydělat, protože jej nesponzoruje žádný…

Když to celé shrneme a přehlédneme, tak mezi všemi našimi nejistotami máme jednu jistotu. Krize liberální demokracie, jejíž naší domácí artikulací je babišismus, je především morální problém. Je to problém selhávání v postmoderní době, která se snaží zakrývat samotnou morální dimenzi lidského života poukazem na to, že pravda je relativní. Moderní člověk se rozhodl spasit sebe sama tím, že zrušil pojem hříšnosti. Je to ale velmi krátkozraká metoda sebespasení, protože naše selhávání nás vždycky doběhne.

Jestli skutečně chceme efektivně čelit korozi demokracie, tak to vyžaduje jednu základní věc. Pojmenovat pravdivě stav věcí. Babišistán nebyl demontován už proto, že se spousta lidí snaží předstírat, že demokracie není ohrožená a že tu žádný babišistán nemáme. Kolega Bohumil Doležal tento rozšířený postoj nazval trefně „nechumelismus“. Spousta lidí u nás dělá, jako by se nechumelilo. Problém je ale v tom, že se chumelí. A chumelí se dost hustě.

Posledním projevem nechumelismu bylo to, že se poslanci za STAN ve sněmovně zdrželi, když jejich kolegové ze stran SPOLU chtěli prosadit otevření trhu s biopalivy i jiným produktům, než které vyrábí z řepky Babišova továrna Preol. Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček sdělil na síti X, že by to nebylo pro Českou republiku vhodné a že by to zvýšilo cenu pohonných hmot. Tím dovedl český nechumelismus k naprosté dokonalosti. Názor, že by ukončení monopolu jednoho výrobce a zavedení konkurence zvedlo ceny, zcela mění dosud známou ekonomickou teorii.

Pozměňovací návrh poslanců ODS šel nad rámec cílů Green Dealu, které si naše země stanovila, a vedl by pouze ke zvýšení ceny pohonných hmot.
Návrh není vhodný pro Českou republiku a její obyvatele ani pro životní prostředí, může vyhovovat maximálně některým výrobcům biopaliv. https://t.co/7X1B9b3KaX

— Lukáš Vlček 🇨🇿 (@MinistrVlcek) December 6, 2024

Na tomto případu máme možnost si dobře ukázat, že postoj k fenoménu babišismu, což je mimo jiné i pokus o politický i hospodářský monopol, je problém morální. Ministr Lukáš Vlček v tomto testu selhal. Není první a jistě ani poslední. Ale měl by vědět, že ho žádné zakrývání podstaty sporu nespasí. Naše křesťanská civilizace zná jenom jednu cestu ke spáse, a tou je účinná lítost. Vřele doporučme každému nechumelistovi, aby ji ráčil aplikovat.