Andrej Babiš (ANO) FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Bylo by skutečně úlevou, kdyby autor deníkového cyklu mohl alespoň jeden týden nezmínit jméno Andreje Babiše. Je to totiž únavné. Co se ale dá dělat, když Česká tisková kancelář vydá zprávu, že Babišova firma je vítězem letošního miliardového tendru státních Lesů ČR na těžbu a obnovu lesa? Babiš tak získal od státu zakázky za 506 milionů korun, protože vyhrál v šesti z dvanácti tendrů, které podnik Lesy ČR vyhlásil.
Babišovo vítězství v těžbě lesa je logické. Náš vůdce opozice a bývalý premiér je největším dřevorubcem v Česku. Jeho firma dominuje na českém trhu těžby dřeva, protože je schopná svojí infrastrukturou pokrýt většinu území republiky. Proto může také nabídnout nejnižší cenu. Jde tedy o výhru, která je sama o sobě zjevně regulérní.
I v jiných státních zakázkách Babiš jistě vítězí podobně regulérními nabídkami. Vždyť je největší dodavatel biopaliv, největší zemědělec, největší řezník, největší pekař a patří i k největším mlékařům. A jako výrobce hnojiv je i bezkonkurenčně největším hnojařem, což nemusí být vždy myšleno jako krutý vtip. Ale může, protože jeho politika tomu odpovídá.
Stopy po neregulérnosti v Babišově byznysu byly již popsány stokrát. Smutné je, že nyní již ani nejsou pro veřejnou debatu příliš relevantní, protože policie i justice před Babišem nejspíš už dávno kapitulovaly, stejně jako před ním v podstatě kapitulovala ta média, která dříve neovládal. Babiš je naprosto absurdní český fenomén.
Ten skutečný problém není ale v tom, co je a co není v jeho podnikání regulérní. Problémem je rozsah jeho ekonomické moci v souvislosti s jeho mocí politickou. A nyní se opět po příštích volbách chystá znovu kumulovat rozhodující moc v zemi a stát se znovu nejmocnějším politikem. Jde o zvrácený systém, který nemá žádnou obdobu v jakékoli fungující a zavedené demokracii světa. Ve východních zemích bývalého sovětského panství se podobné oligarchické jevy kumulované moci vyskytují kupříkladu v Gruzii či v Rumunsku.
Nikdy se nesmíme smířit s tím, že jedna gigantická firma požírá veřejný prostor v takové míře. Jedná se o anomálii, která má vysvětlení v někdejším komunistickém státním monopolu. Agrofert se pokouší uchovat zbytky monopolní struktury, což je principiální riziko pro svobodu jak ekonomickou, tak i politickou. Proto je třeba na kumulaci Babišovy moci neustále upozorňovat a neustále před ní varovat.
V římském senátu kdysi slavný senátor Cato starší končil každou svoji řeč větou: „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno.“ Dnes by měl nějaký demokratický politik a státník končit větou: „Ostatně soudím, že kumulace ekonomické a politické moci Andreje Babiše by měla být odstraněna.“
Jenže to by se nesměli politici tolik bát, že je Babiš označí za Antibabiše.
