Babišova kampaň FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Možná se vám to už stalo, že jste se při obědě v restauraci ocitli vedle hlasitého rozhovoru cizích lidí a vy jste chtě nechtě museli sdílet moudra a rozumy, které jste si nevybrali. Tento zážitek jsem měl právě ve čtvrtek, kdy jsem si vyslechl výklad názorů na budoucí parlamentní volby, na očekávané vítězství Andreje Babiše a o tom, co čekat od budoucí vládní garnitury. Moc jsem si na svém obědě nepochutnal.
Nejednalo se o prosťáčka z levné hospody. Byl to fešák v dress codu smart casual, ani mladý a ani úplně starý, dobře pěstěný manažer, který si v teniskách zaskočil v jednom byznysovém centru do italské restaurace s mladou blonďatou dámou načančanou mnoha šperky, která se jistě považuje za krasavici. A ten vystajlovaný pán ležérně jako učiněný znalec poměrů sděloval své společnici: „Babiš má už volby vyhraný. On má takovej styl, že jsou s ním ty jeho lidi na stejný energetický vlně.“ O současném vládním týmu mluvil přezíravě. Nedávno někde viděl, jak na nějaké konferenci byl „na rozdíl od nich Havlíček dobře připravenej“. A pak nabízel s grácií dotyčné dámě, že ji Karlem Havlíčkem seznámí a že u něj může po volbách pracovat a vnést do nové vlády „drive“.
Potěšilo mě, že se pan Moudrý také zajímal o eutanazii. Prý se nikdo nemá udržovat při životě násilím a pořád to prodlužovat nějakými léky a hadičkami. Lepší je „těm lidem pomoct to ukončit“, protože eutanazie je „základní lidský právo“. Jinak je prý teďka kolem politiky zase hodně práce a on si musí jezdit odpočinout do Dubaje.
Zaujala mě souvislost toho nadějného očekávaní lepších zítřků za nové vlády Andreje Babiše s lehkostí, s jakou dotyčný pán elegantně vyřešil téma úředního zabíjení pacientů. Když dáma stydlivě nadhodila cosi o riziku zneužívání eutanazie, tak s tím byl hezoun rychle hotový. „Copak ty babičky pořád někdo nezneužívá? Každý den je někdo zneužívá.“ A korunoval to tím, že svůj postoj zaštítil „morálkou“.
Ten pán mi zničil mé ravioly. Nikoli tím, že bych si nepřipouštěl možný volební úspěch našeho nejmocnějšího oligarchy. Ale tou vtíravou prázdnotou mysli, kterou dával tak ostentativně najevo. Lidé, kteří nectí žádná pravidla, jsou nasměrováni výrazně konzumně a egoisticky, mají pochopitelně blíž k akceptaci populistického vládnutí a neváhají z něho mít osobní prospěch. A celkem příznačné je, že se už ani za tyto inklinace nestydí. Považují totiž sami sebe za chytráky.
Lidem, kteří jsou v této době ustrašení a nesebevědomí, nelze tolik vyčítat, že hledají mezi politiky silného lídra, který jim vsugeruje, jak od rána do večera kope za jejich zájmy. A hlavně k nim mluví srozumitelně jejich jazykem. Ale úspěšné naboby, kteří si rádi užívají přínosů otevřeného světa a přesto vítají temný populismus včetně jeho proruských tónů, je třeba konfrontovat s jejich hodnotovou ignorancí.
Přestože mě od dotyčného pána dělil asi tak metr dvacet a bylo by tudíž oprávněné mu sdělit, že ten nechtěný oběd s ním nestál vůbec za nic a že mu vřele doporučuji co nejdříve podstoupit eutanazii, mlčel jsem. Uložil jsem si to jako trénink odolnosti. Nastupující volební rok ji budeme potřebovat.
