Prezident Volodymyr Zelenskyj a předseda německé opoziční CDU Friedrich Merz v Kyjevě FOTO: Friedrich Merz / se souhlasem
FOTO: Friedrich Merz / se souhlasem
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / V Německu definitivně skončila dlouhá agónie vlády Olafa Scholze. Německý spolkový sněm vyslovil vládě nedůvěru a nejsilnější mocnost Evropské unie míří k předčasným volbám. Po vládě sociálních demokratů se Zelenými a liberály je tato mocnost poněkud nemocná. Pro nás Čechy je přitom zdraví Německa dost zásadní věcí kvůli provázanosti české a německé ekonomiky, a to zejména v automobilovém průmyslu, který u našich sousedů prochází krizí.
Doufejme, že s Scholzovou vládou také končí německé „scholzování“ ve válce na Ukrajině, které se vyznačuje nepříliš statečnou polopodporou napadené země. Zároveň můžeme i doufat, že se chýlí ke konci i dlouhé období kulturní hegemonie německé levice, jíž se podařilo svými viry nakazit i předchozí vládu Angely Merkelové.
Favoritem blížících se německých voleb je opoziční Křesťansko-demokratická unie, vedená konzervativním lídrem Friedrichem Merzem. Pro uzdravení Německa přitom představuje Merz opravdu velkou naději, protože to není vysedávač kompromisů, na jaké jsme si u spolkových kancléřů zvykli. Můžeme očekávat, že půjde o hodně odlišnou CDU, než na jakou jsme si zvykli v éře Angely Merkelové. Když Merz slibuje svým voličům deregulaci a nízké daně, tak lze (pro nás asi překvapivě) očekávat, že to i udělá. Pravděpodobné jsou i změny v přístupu vůči Green Dealu, který rozhodně nebude pohřbený, ale může být modifikovaný v podstatě podobně, jak to navrhuje česká vláda.
Tento týden jsme si mohli znovu přečíst názory spolupředsedy populistické strany Alternativa pro Německo (AfD) Tino Chrupally, který celkem otevřeně vyzývá k vystoupení Německa ze Severoatlantické aliance a ke zrušení sankcí vůči Putinovu zločineckému režimu. AfD v posledních letech narostla zejména ve východních spolkových zemích.
K tomu na německé scéně posiluje i postkomunistická levice, která je podobně proruská. Právě proto je velice důležité, že Merzova CDU hraje stále roli stabilní proevropské síly, která dokáže vzestup krajní pravice s největší pravděpodobností efektivně zarazit. Jen je velkou otázkou, jakou CDU utvoří koalici. V případě široké koalice se sociálními demokraty by se totiž naděje na uzdravení německé ekonomiky opět značně rozmělnily.
Takže uvidíme.
Pro české poměry by ale vítězství a nová vláda s konzervativní CDU mohly znamenat posílení těch našich politických sil, které sází na racionální proevropskou politiku bez levicových mánií a ultrapravicového pseudovlastenectví a podbízení se Rusku.
Kdyby se v Česku opět dostala k moci lůza, což se může snadno stát, bude pro nás Spolková republika Německo zase tím majákem svobody, jakým pro nás byla už v letech komunistického a ruského panství. Píšu to schválně tak jasně, abych co nejvíce rozzuřil naše slovanské pseudovlastence s jejich šovinistickou germanofobií. Německo bylo pro nás tím nejbližším a nejčastějším místem pro emigraci.
A mimochodem, Friedrich Merz také silně podporuje Ukrajinu. To je další dobrá zpráva, a to bez nadsázky pro celou Evropu.
