PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / V některých médiích jsme si mohli přečíst tuto zprávu: Na inauguraci nově zvoleného prezidenta Spojených států amerických Donalda Trumpa nedostal pozvánku prezident Petr Pavel ani premiér Petr Fiala, ale naopak předseda Motoristů Petr Macinka a motoristický europoslanec Filip Turek. Když si ale informaci projdeme celou, tak vidíme to směšné předstírání.

Jistě, napojení frakce Patriotů pro Evropu na Republikánskou stranu v Americe existuje a nyní proběhlo přes španělskou stranu VOX. Evropský parlament je opravdu přestupní stanicí, skrze niž se i lidé, kteří Evropskou unií pohrdají, dostanou do Ameriky na jakoukoli oficiální akci. Jakákoli parta evropských bláznů se může touto cestou dostat do zadních řad při Trumpově inauguraci.

Pozvání státníků a vrcholných politiků by ale probíhalo na zcela odlišné úrovni. A když pozvánka nepřichází, tak to vůbec neznamená, že Amerika teď nejedná s představiteli České republiky. Znamená to jenom to, že není zvykem zvát na inauguraci státníky. Znalec americké politiky profesor Martin Kovář to potvrdil ve vysílání CNN Prima NEWS: „Není pravidlem, že by nastupující prezident USA zval na své jmenování hlavy států nebo šéfy exekutiv,” uvedl.

Dále čtěte

Dostálová, Turek, Macinka. Na Trumpovu inauguraci se chystá delegace Patriotů pro Evropu

Inaugurace prezidenta Donalda Trumpa, která se koná 20. ledna, se za Česko oficiálně zúčastní velvyslanec v USA,…

Předstírání je klasickou metodou politického marketingu. Důležitost Filipa Turka vzrostla nyní už tím, že nám v televizi říká „Dobrý den z Washingtonu“. Můžeme si z toho odnést, že Filip Turek se již účastní řízení zeměkoule. Přesně takový signál nám chce tento malý český Vůdce svými výstupy předat. Můžeme si z toho ale také odnést, že si Filip Turek umí na internetu koupit letenku. Je to bližší realitě a gratulujeme mu. A že si tam potřese s někým rukou, je normální. Ve Washingtonu vám totiž pořád někdo třese rukou a ptá se: „Where are you from?“

Byla doba, kdy američtí republikáni udržovali v Evropě kontakty především se stranami, jako je německá CDU, nebo s britskými konzervativci. Tedy s normálními stranami klasické evropské politiky. Může se nyní stát, že trumpovští konzervativci budou hledat spojence spíše ve vodách krajní pravice, jak jsme zde zvyklí říkat francouzským lepenovcům.

Dále čtěte

Jak Trump udělá Ameriku velkou aneb Nová mapa světa podle Trumpa, Putina a Si Ťin-pchinga

KOMENTÁŘ / Nastupující americký prezident Donald Trump rozpoutal svými výroky o připojení Kanady a Grónska vzrušenou debatu…

Doba se samozřejmě mění a je pravda, že staří dobří republikáni z éry Ronalda Reagana si nechali svoji stranu tak trochu ukrást. I tak se ale skutečné komunikační vazby nové americké administrativy teprve ukáží a lze předpokládat, že budou především pragmatické. A bude je diktovat pravděpodobně zcela konkrétní agenda, a nikoli temné proudy a hlas krve.

Tím není řečeno, že tu neexistuje něco, co Emmanuel Macron nazval hodně nešťastně „reakční internacionálou“. Je to internacionála identitární politiky, a ta skutečně funguje. Má ale jeden zádrhel: Nacionalistická internacionála, tedy mezinárodní sdružení národního egoismu, je klasickým příkladem protimluvu, který vzniká mezi přídavným a podstatným jménem. Je to něco jako černý sníh. Takže si počkejme, jak jim to bude v praxi fungovat.

Jedno je ale takřka jisté: Současný motoristický taneček u Trumpovy inaugurace je něco jako bzučení much. I když nám ukážou, že už umí na někoho v DC udělat: „How are you?“