Tři princezny FOTO: Česká televize / se souhlasem
FOTO: Česká televize / se souhlasem
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Šťastná je země, ve které je hlavním tématem veřejné debaty štědrovečerní pohádka. Tři princezny režiséra Tomáše Pavlíčka vzbudily bouři kritiky, protože se pohádka zjevně trochu křečovitě podbízí dobovým trendům. Pro konzervativní publikum je zřejmě již podezřelé, že v čele příběhu jsou tři zdatné holky, které jsou „cool“, a princ je kapánek trouba, jako ostatně i další muži. V ději lze navíc najít snahu po záchraně světa a dobývání cizího území.
Tato aktualizační a podle některých dokonce aktivistická snaha vynesla pohádce velmi špatné hodnocení. Na ČSFD dosáhla pouhých 26 procent a v anketě na Refresher se líbila pouze deseti procentům diváků, zatímco 72 procent ji odsoudilo jako špatnou. Jako jasné pozitivum se v recenzích objevuje herecký výkon Josefa Trojana v roli zmíněného prince Felixe. Je tedy zřejmé, že se nová pohádka České televize nestrefila do obecného vkusu.
Proti veškeré kritice ovšem stojí fakt, že pohádku viděly podle serveru Mediaguru skoro dva miliony diváků starších 15 let. Z měření sledovanosti také plyne, že šlo o více než polovinu lidí, kteří se v sedm hodin večer na Štědrý večer dívali na televizi, tedy čtyři miliony Čechů. A ještě větší počet diváků viděl o něco později film Pelíšky. Nepochybně si ho většina dala už poněkolikáté, protože Pelíšky se naopak do lidového vkusu strefily dokonale.
Kritika Tří princezen ale obsahuje ještě jeden pozoruhodný aspekt. Polovina Čechů vlastně potřebuje instituci hlavní štědrovečerní pohádky. Může to být třeba křečovitá konina, ale oni nepoužijí ovladač k tomu, aby se dívali raději na něco jiného. Natož aby je napadlo, že existuje nepřeberné množství jiných způsobů, jak trávit Štědrý večer.
Je to pozoruhodný projev stádního chování, kdy ohromné množství lidí v jednu chvíli v jedné zemi dělá totéž. Takhle přesně se společnost chovala v éře komunismu, když skoro všichni lidé v tu samou chvíli sledovali Nemocnici na kraji města. Jenže to bylo v době, kdy už byla jen jedna další volba, a to byl druhý program. A tam byl třeba balet. Vedle baletu samozřejmě doktor Štrosmajer jasně vítězil. Proč ale dneska tak velké množství lidí takřka trpí u Tří princezen, to je sociologická záhada.
Odborníci na marketing ze světových firem opakovaně žasnou nad kolektivistickým chováním lidí v naší zemi. Ti jsou připraveni akceptovat i něco, co se jim vlastně až tak nelíbí, ale akceptují to všichni kolem. Nejde o to to Čechům vyčítat. Je to ale faktor, se kterým se musí počítat.
Před rokem byla naše společnost zasažená otřesnou tragédií střelby na filozofické fakultě. Dnešní atmosféra je zcela jiná a je dobrá. Vláda sice prý nestojí za nic, ale nákupy byly rekordní, kupní síla obyvatelstva se zvedá a hlavním tématem je tu teď pohádka. Opravdu šťastná země. Takové to „z pohádky do pohádky“.
A za deset měsíců budou volby. To bude teprve pohádka.
