PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Ruský diktátor Vladimir Putin se v sobotu tak napůl omluvil ázerbájdžánskému prezidentovi Ilhamu Alijevovi za „tragický incident“, při němž v azerbajdžínském osobním letadle zahynulo 38 lidí, zatímco 29 cestujících přežilo, ale řada z nich s vážnými zraněními. Putin naznačil, že letoun mohla poškodit ruská protivzdušná obrana, ale přímo to nepřiznal. O to více poukazoval na to, že v místě incidentu, tedy v okolí čečenského města Groznyj, operovaly ukrajinské drony.
Je pravděpodobné, že cílem ruských střel nebylo sundat civilní letadlo nezúčastněné země. Takový omyl by se dal ještě třeba pochopit, pakliže měli Rusové opravdu plné ruce práce s útokem dronů, což ovšem není až tak jisté. Tím skutečným zločinem je ale to, co po zasažení letadla následovalo. Piloti viděli, že je stroj těžce poškozený, a žádali ruský personál o nouzové přistání na některém z blízkých letišť. Jenže Rusové nouzové přistání zakázali a nasměrovali letadlo na dlouhou cestu přes Kaspické moře do Kazachstánu, kde se při přistávacím manévru letadlo zřítilo.
Je docela zřejmé, čeho chtělo ruské velení dosáhnout. Chtěli zahladit stopy po střelbě do trupu letadla a vsadili na to, že se letoun zřítí už do moře. Je to naprostá zrůdnost, která charakterizuje amorální styl ruské věrchušky. Jedná se o lidi, kterým nepřipadá divné bombardovat Charkov o vánočních svátcích nebo navádět drony na civilisty na ulicích východoukrajinských měst.
I přesto existují v zemích Evropské unie i přímo u nás skupiny, strany a média, která více či méně otevřeně slouží ruským zájmům pod nejrůznějšími záminkami. V případě Roberta Fica to jsou prý ekonomické zájmy Slovenska, které ho dovedly do Kremlu, aby tam okázale políbil kmotrovi prsten.
To u nás se proruské síly musí neustále schovávat za ušlechtilé cíle. Na slaboduché spoluobčany funguje spolehlivě záminka českého vlastenectví. Je jedno, že služba autoritářské mocnosti je s upřímně myšleným vlastenectvím v příkrém rozporu. Vítězí hlas slovanské krve. Třebaže jde o absurdní konstrukt z 19. století a navíc není jasné, proč se do něj už nevejdou Ukrajinci.
Pak tu máme ještě spolky a média pro intelektuální formy dezolátství. Je to kupříkladu Společnost pro svobodu slova. Ta odměňuje a chválí vždy toho, kdo nadbíhá Putinovi a podrývá napadenou Ukrajinu. Není divu, že média, která podle této party mimořádně zvrhlých komediantů brání „svobodu slova“, jsou Echo 24 a Parlamentní listy. Jde o tribunu názorů, které brojí proti „západní nesvobodě“, což je hudba pro Putinovy uši.
Nyní Společnost pro svobodu slova ostře kritizuje, že současná vládní koalice před Vánocemi schválila paragrafy, které hodlají trestat „neoprávněnou činnost pro cizí moc“. Až petiletý trest vězení může být nyní uložen tomu, kdo vykonává na území ČR činnost pro cizí moc, a to „v úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost ČR anebo obranu nebo bezpečnost mezinárodní organizace, k ochraně jejíchž zájmů se ČR zavázala“.
Zákon, jehož smyslem je chránit bezpečnost státu v době dramatického válečného konfliktu, této Společnosti pro svobodu projevu velmi vadí a označila ho za „největší útok vlády proti svobodě projevu v ČR“. Na podporu svého tvrzení uvádí mimo jiné komentář Daniela Kaisera z Echo 24, který napadl vládní koalici, že se nechává řídit tajnými službami, jež si zpřísnění zákona „prolobbovaly“. A co je na českých tajných službách dneska tak špatného? Jiný novinářský vykuk nám na stránkách obránců svobody vysvětlí, že naše „BIS slouží cizí mocnosti“. Tím se myslí Spojené státy americké.
A tak je spor docela přehledný. Obráncům této svobody slova pro ruskou propagandu (jak by se měl spolek správně jmenovat) a také komentátorovi serveru Echo 24 vadí, že lze u nás potrestat toho, kdo slouží agresorovi a cizímu zločineckému režimu. Nejde náhodou o ně samotné? Proč by se totiž jinak takového zákona měli bát?
Je třeba říci, že svobodu slova pro současné vlastizrádce a kolaboranty určitě ráda zajistí současná opozice, jestli se ujme vlády. Vždyť víme, že na svobodě slova tu zejména záleží Andreji Babišovi. Ze samé lásky ke svobodě ovládl skoro polovinu mediálního trhu. A je to tu stále cítit.
Právě proto je velmi dobře, že vládní koalice konečně prosadila zpřísnění postihů kolaborace s nepřítelem.