Ilustrační foto. Premiér Petr Fiala (ODS) a prezident Miloš Zeman FOTO: Úřad vlády ČR / se souhlasem
FOTO: Úřad vlády ČR / se souhlasem
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Kdybychom si chtěli nějak fyzicky připomenout umučení svatého Štěpána, tak stačilo si pustit vánoční projev exprezidenta Miloše Zemana. Věnoval se kamenování vlády za údajný amatérismus, který se projevuje nezvládnutím digitalizace stavebního řízení nebo špatným návrhem státního rozpočtu. Svými jízlivými a jedovatými výroky pak mířil zejména na premiéra Petra Fialu. Ten se podle něj zesměšnil slibováním německých platů.
Jistěže v některých bodech může mít Zeman pravdu. Když ale vládě nepřiznává jediný dobrý skutek, jenom ukazuje, jak hodně si už přeje návrat Andreje Babiše k moci. A to není otázkou nějakých věcných záležitostí. V ničem, co jmenoval, totiž Babiš neobstál. Zemanova touha po vládě antisystémových sil je projevem jeho džihádu proti svobodomyslné a na Západ obrácené části české veřejnosti. Je to jeho svatá válka proti standardní demokratické politice a proti vzdělanějším voličům, kteří ho pro jeho buranství nikdy nevolili. To je v Zemanových očích skutečný hřích.
Vystoupení Petra Fialy bylo místo toho zcela pozitivní. Kdybychom nevěděli, v jak rozvrácené žijeme společnosti, tak bychom z premiérových slov nepoznali, že by se vůči někomu vymezoval. Jediné, na koho Fiala bez jmenování kriticky poukázal, jsou „různí prodavači strachu“, kteří šíří závist, nenávist a pochyby. „Jejich cílem je, aby lidé nevěřili sobě a nevěřili ani druhým. Pokud totiž dost lidí bude takto pochybovat, naši společnost to oslabí a bude snadno podléhat manipulacím,“ řekl premiér. Na Zemana to sedí přesně. A nejen na něj, nýbrž na celou bojovou frontu české opozice, která se těší na volební porážku vládní koalice.
Jinak měl Fialův projev zcela racionální a státnický styl. Rozdíl mezi ním a jeho předchůdcem v roli premiéra je několik světelných let. Přesto se chce značná část společnosti vrátit zpátky do minulosti. Do pravěku či snad ještě dál ke druhohorním ještěrům.
Je v tom kus antické tragédie. Když člověk v souvislosti se svátky chodí po známých a příbuzných, prakticky všude slyší, jak je současná vláda mizerná. A protože autor těchto řádků nemá ve své sociální bublině otevřené přívržence temných sil, tak všechny hovory o politice končí zoufalou poznámkou, že nemáme koho volit.
Jak se podařilo vytvořit současné vládě dojem, že jdou věci od desíti k pěti, když to podle statistických ukazatelů i podle běžného pozorování české společnosti není pravda? A proč je zrovna Petr Fiala, tento rozumný a veskrze normální člověk, který pronesl v podstatě brilantní vánoční projev, terčem takové nenávisti?
Jde o složitý komplex problémů. Jednak vláda složená z mnoha stran vytváří dojem slabosti. A pak je také smutným faktem, že reformy, které tato vláda slíbila, jsou nedotažené. Jedná se o nevyužitou šanci, jaká se moc často neopakuje. Česko potřebuje hluboké strukturální reformy, aby se zvedalo rychleji.
Na druhou stranu je ale obviňování Fialovy vlády z toho, že se lidé mají kvůli ní špatně, naprosto nesmyslnou a účelovou lží. Je to přesně naopak. Česko překonalo poměrně dramatické krize a nepodlehlo jim. V některých ohledech tomu vláda pomohla a v jiných tomu alespoň neškodila. Prostě normální vláda. Ne geniální a ne výborná. Ale normální.
Ve skutečnosti je tu ale ještě jeden problém, proč má tato vláda tak nanicovatou pověst. Jsou to média, která Fialu a demokratické strany takřka sborově nenávidí. A nenechme se mýlit, značnou část médií stále ovládá Andrej Babiš skrze své dohody s ostatními hráči nejvyššího byznysu.
Největší Fialovou chybou (možná dokonce jedinou relevantní) je, že nezatočil s nadvládou Agrofertu. Možná nevěděl, jak na to. Možná ale pro to nenašel dostatečnou politickou shodu v rozmělněné koaliční většině. Nejspíš platí obojí. Je to velká škoda.
Zemanovské mumlání z pravěkých časů by mělo sloužit jako odstrašující příklad. Udržet zbytky rozumných poměrů v této zemi bude ale velmi těžké. Rozum tu totiž není právě v módě.
A o tom bude příští rok.
