PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Před 35 lety se nám prý v pražských ulicích „narodila svoboda“. Snesli nám ji „stateční studenti“ a je to prý „velký dar a příslib, který je třeba naplnit“. Zadal jsem umělé inteligenci, aby mi napsala komentář k 17. listopadu a ona mi těmito slovy vysekla brilantní oslavu režimního svátku. Její článek má dojemný titulek: „Odkaz Sametové revoluce – naděje, výzvy a naše odpovědnost“.

Jak se to vlastně umělé inteligenci povedlo? O žádnou inteligenci opravdu nejde. A už vůbec nejde o pravdivý postoj ke svobodě a demokracii. Podobných frází slyšíme každý rok milion a naprogramovaný stroj umí číst otřepané bláboly a vytvořit z nich nové bláboly. Odhaluje tím, jak se do jinak správných a důležitých oslav 17. listopadu stále častěji vkrádá něco, co s opravdovostí někdejšího usilování o svobodu nemá moc společného. Oslavu znovunabyté svobody prostě ohrožuje prázdnota a kýč.

Dále čtěte

Pavel Žáček: Babiš vyrostl z bahna normalizace a bahna devadesátých let

Pavel Žáček je přesvědčen, že v listopadu 1989 se měla zakázat komunistická strana a k vyšetřování událostí na Národní třídě…

Tento politický, mediální i intelektuální kýč přebíjí hlubší smysl dnešního svátku prázdnými frázemi a rutinními gesty. Politici se předhánějí v patetických projevech o demokracii, kterou sami někdy ochotně podkopávají. Média místo reflexe minulosti a současných výzev zaplavují zjednodušenými příběhy a falešnými symboly. A vedle politického a mediálního kýče je nejhorší kýč intelektuální. Ten se projevuje v salonním moralizování a idealizaci, která nepočítá s tím, že naše demokracie není bezchybná a hlavně demokraté jsou až příliš chybujícími lidmi. Pořád je to ale ten nejlepší systém, který jako lidstvo máme.

Kýč je schopen zničit všechno dobré.

Výsledkem je, že místo inspirace a opravdového zamyšlení sklouzáváme ke klišé. Tak třeba neustále opakovaná věta, že „svoboda není samozřejmost“. Jistě, ale co s tím? Jestli to jediné, co si z tohoto výročí odneseme, jsou líbivé slogany a plamenné fráze bez konkrétních a pravdivých postojů, pak to má jediný efekt, a to je sebeuspokojení nad naší ušlechtilostí.

Stav demokracie je přitom dost hrozný a rizika, jimž čelí svobodná část světa, jsou nejhorší, jaká jsme od roku 1989 poznali.

Přímo před našima očima dochází na Ukrajině k otřesné tragédii. Rusko se snaží brutálně pokořit sousední zemi. A daří se mu v obrovském měřítku pošlapat práva a spravedlnost. Ukrajina je na tom zle.

Dále čtěte

Česko a Západ nad propastí? Chcete-li pochopit problémy současného světa, kupte si naši novou knihu

Pořiďte si v našem e-shopu novou knihu Nad propastí. Česko a Západ v boji o svobodu a demokracii, kterou jako editor…

A my tu stále nevidíme jasně, že to, co se nyní děje Ukrajině, je součástí toho samého příběhu, jaký potkal nás po válce a v srpnu 1968. Listopad 89 má svůj smysl jenom v tom to kontextu, kdy se nám podařilo uniknout ze sevření ruského imperialismu a zbavili jsme se primitivní a barbarské nadvlády našich vlastních kolaborantů.

Náš příběh je úzce spojený s Ukrajinou i tím, že se u nás snaží dostat k moci síly, které se chtějí do barbarství vrátit, a tudíž chtějí také zradit Ukrajinu.

Česká demokratická scéna nemá odvahu popsat svoj vlastní problém tak, jak je. A naše demokratické strany, třebaže si přejeme, aby neprohrávaly volby, ve skutečnosti nejsou řešením našeho problému, nýbrž jsou jenom jeho součástí. A důvod naší slabosti je v nepravdivosti, v prázdnotě a kýči.