Andrej Babiš (ANO) s manželkou Monikou FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Poslanec Babiš se nezúčastnil hlasování o důchodové reformě. Neměl na důchodce čas, protože museli s Monikou nakupovat v Miláně. Zachytila je kamera youtubového kanálu Vittoria′s Channel, což je naprosto kouzelná nekonečná podívaná, jak bohatí a šťastní lidé kráčí milánskými ulicemi a nakupují. Také poslanec Babiš si na záběrech nese tašku s luxusním zbožím. Kamery nejvíce zaujaly sladěné přítomné dámy – stále ještě manželka Monika a dcera Vivien.
O poslanci Babišovi je známé, že létá na nákupy soukromým tryskáčem. Jeho mlékárny vydělávají na másle dost peněz na to, aby si mohli s Monikou do Milána zaletět jetem. Kdyby náhodou tentokrát letěl linkou, třeba s Ryanairem, tak nám může jistě ukázat letenky. Do Milána vystartoval z pražského letiště Ruzyně jeden soukromý jet ve čtvrtek 7. listopadu v 10.48. V Miláně byl ve 12.01. Sněmovna o důchodech hlasovala v pátek 8. listopadu. Náklady na jednosměrný let soukromým jetem do Milána se pohybují mezi 10 000 a 20 000 eury za jednosměrný let.
V čem tkví paradox, že dolarový miliardář, který svůj majetek získal tunelováním státu a nepřátelským přebíráním firem, je populárním vůdcem chudých seniorů? Motivy, proč ho tito lidé v tak masové míře podporují, by stály za hloubkový průzkum.
Víme, že Babiš pro ně představuje vzpouru a odpor proti všemu, co je uráží. Proti liberální polistopadové politice, proti modernímu západnímu světu, proti úspěšným lidem ze střední vrstvy. Umí jim sugerovat, že jim dává peníze, aniž by jim je často skutečně dával. A když peníze opravdu rozdával, způsobil tím inflaci, která jim ty peníze znehodnotila. Jeho voliči mu je pak stejně zase zpátky odevzdali, když od něj nakupovali dražší potraviny. Nic z toho vůbec nevadí, protože jeho voliči si tyto skutečnosti dohromady racionálně spojit neumějí. Mnohem důležitější je, že Babiš s nimi sdílí jejich velký lidový hněv.
Je v tom kus marketingové geniality. Žádný standardní politik nemá tak autentické emoce a tak lidový styl jako Babiš. Létání tryskáčem na nákupy určitě není u jeho voličů diskvalifikující chování. S tím se přeci u cara – nebo u vůdce loupežníků, kteří bohatým berou a chudým dávají – určitě počítá. Car – a nebo slovenský Jánošík – tím vlastně může ukázat svoji sílu. Ukazuje, že na to má.
Kdyby si takhle do Milána tryskáčem zaletěl na nákupy Petr Fiala, tak by se spustil nekonečný proud výčitek a urážek. Protože Fiala není car, není lidový a nesugeruje lidem, že jim rozdává peníze. A dodejme: také jim je nebere v potravinách. Takže tu – opět paradoxně – není žádný důvod k lásce.
Zvykli jsme si, že žádné racionální argumenty vůči populistickým šarlatánům nefungují. Jejich voličům nevadí jejich přečiny, lhaní a drzost. Spíše jim imponují. Znamená to, že je tu příliš silná poptávka po politických vůdcích, kteří vyjadřují lidový hněv a sugerují rozdávání peněz. Kdyby tu nebyl Babiš, objevil by se jiný patvor a jiný šejdíř. Hlavolam spočívá v tom, zda lze politiky, kteří by uměli lidový hněv a touhu po zaopatřování shůry transformovat v nějakou konstruktivní politiku pro široké vrstvy frustrovaného obyvatelstva. Nic takového tu není. A proto jsou vyhlídky české demokracie nyní spíše temné.
